Vzhledem k tomu, že už tu máme jeden precedens (Brusel), rozhodl jsem se, že dám nádraží v Roskilde ještě jednu šanci a všechna restaurační zařízení v okruhu 50 metrů kolem stanice prohlásím za nádražku.
Před nádražní budovou se tedy otáčíme doprava a severskou tmou a mrholením míříme k sálajícím oknům podniku George’s Bodega. Interiér je teplý, útulný, vyvedený v nesčetných odstínech tmavohnědé, do očí hned u dveří praští bizarní imitace krbu, vyrobená z krbové mříže a ploché obrazovky promítající hořící polena. Na stěně zašlá skupinová fotka štamgastů přes hospodou. Narváno a zakouřeno, bar oblehnutý různými zjevy. Hospoda se skládá z obligátních dvou místností – vpředu bar a dva hrací automaty, vzadu „salon“. Hajzlíky euro-vyleštěné.
Točené nevedou, takže jsem u pohledné barmanky zakoupil obstojný lahvový ležák Tuborg Grøn za zde velmi nízkou cenu 19 DKK/třetinka. Kromě něj tu ještě můžete dostat bezchutný Carlsberg, belgické Leffe a široký výběr lihovin, mezi kterými převažují záhadné bylinkové šnapsy. S jídlem nepočítejte.
Po dobu našeho pobytu v Jirkově sklípku jsme mimo jiné zaznamenali 1x opilce hovorného, 1x opilce obtížného, 2x opilce v maskáčích mířícího z či do kasáren, X náctiletých metalistů a konečně i 1x místní vágusačku, u které jsme se nemohli shodnout, zda je to Eskymačka (pardon, Inuitka) nebo nikoliv.
Otevírací doba neuvedena, ale v pátek o půlnoci se ještě rozhodně zavírat nechystali. Dopoledne se sem budete dobývat marně.
Sečteno a podtrženo, hospoda příjemná a vhodná nejen pro čekání na noční vlak.
P.S.: Bůh ví, proč tu nálevnám říkají zrovna bodega. Každopádně zde naleznete tematicky spjatý článek.
Atmosféra: * * * * *
Obsluha: * * *
Pivo: * * * *
Jídlo: nevedou
Hajzlíky: * * * *