Akce týdne:
CRITICAL MASS PRAHA – KVĚTNOVÁ CYKLOJÍZDA
31. 5., Palackého náměstí, 17:30
O cyklojízdách referujeme pravidelně, tahle ale nespadá pod tradiční auto-matí akce. Navazuje na celosvětovou tradici neorganizovaných jízd bez pořadatelů a oficiálních požadavků. Jestli tedy milujete jízdu městem a chcete radost ze šlapání s někým sdílet, ale nechcete být součástí pevně strukturovaných a hierarchizovaných akcí, tahle jízda by se vám mohla líbit.
Koncert týdne:
MUDHONEY + GNU
29. 5., Lucerna Music Bar, 19:30, 450,-/550,-
Tohle je tak „velký“ koncert, že bychom o něm ani nemuseli referovat, ale pro obě kapely mám slabost. Grunge je pořád moje velká guilty pleasure a Gnu byla jedna z kapel, která mě přitáhla k pořádný muzice. Navíc skoro nehrají, takže tohle bude jedinečná příležitost je slyšet.
Ne vše, co je letité, patří do popelnice…
Deska týdne
REPELENT SS – DVATISÍCETŘINEC
Tohle je horká novinka – výbornej název, většina songů se stopáží do minuty, punková rána palicí do hlavy… jeden poslech nestačí, z toho se jen tak nevzpamatujete!
Kniha a křest týdne:
PRINC A PRINC + koncert ČOKO VOKO
28. 5., Café v lese, 19:00, 100,-
Dětská kniha o dvou princích, kteří se mají rádi. Je přece fajn, že se i malé děti můžou dozvědět o tom, že existují nejrůznější způsoby života a že třeba ty méně obvyklé nejsou nijak horší, ne?
Sukovice týdne:
BABYLON
O to smutnější je pohled na titulní stranu nejnovějšího Babylonu. Najdete tam text týkající se schválení homosexuálních manželství ve Francii, ve kterém autor rádoby humorně předjímá jakousi homosexuální totalitu. Z celého článku čiší upocená snaha vtipně komentovat to „homolevičácké“ tažení světem, nicméně celé je to jen hrozně trapné. Stejně jako horlivá snaha dokázat, že levice a cokoli s ní související je největším zlem na zemi (třeba i nacismus byl ve skutečnosti levicový, věděli jste to?) a že jediní skuteční obránci našich svobod přicházejí zprava. Netvrdím, že se v Babylonu nenajdou i kvalitní texty, ale dokud si Petr Placák a jemu podobní neuvědomí, že máme 21. století a lidská práva platí pro všechny a že svět už dávno není tak „černobílý“ jako v roce 1988, měly by se jejich tiskoviny držet hesla: „Dosloužil jsem, chci do sběru!“