Stojíme na prahu nové éry. Skomírající český folk se již brzy odrazí ode dna a my pak budeme moci říct, že jsme tuhle nastupující generaci zachytili hned v jejích skromných počátcích. Je konec s blábolením o osadě Toronto a pubertálních múzách! Noví čeští písničkáři s pomocí naivních, leč upřímných textů a neumělých hudebních postupů všem křičí do tváře svůj žal nad nespravedlností světa a nepochopením jejich citlivé duše. Postupně vás seznámíme s vycházejícími hvězdami, jejichž sláva bude brzy srovnatelná s legendami jako Arnošt Pátek, Josef Melen a snad i, ano, s božským Janem Cézarem.
Jedním z čelních představitelů folkové revoluce je mladoboleslavský bard Milan Buričin. Jeho rozsáhlá tvorba se klene v marketingově slibném oblouku od jímavých balad a protestsongů přes veselé popěvky až po sofistikované spacerockové kompozice.
Coby klenot postmoderny jsou Buričinovy písně plné popkulturních odkazů (zde vyčnívá zejména hold československé sci-fi Akce Bororo) a jeho politická kritika je ostrá jako pákistánské nakládané mango…
Nejen Moju Papalesca potěší kosmická instrumentálka Alfa Centauri a každá folková víla uroní slzu na batiku při jeho opusu magnum, Baladě o mrtvé dívce.
Mé srdce si získal tím, že nejméně tři z jeho písní mají v názvu slovo disco, čímž nejspíš překonal i Michala Davida. Navíc je renesanční osobností, kromě hudby se věnuje také psaní sci-fi a politické publicistice. Jako správný folkař kráčí ve šlépějích Dylana a Baezové a proto jsou jeho názory nesmlouvavé, zejména ve vztahu ke křesťanům, komunistům, Paroubkovi, Klausovi, Havlovi a možná i cyklistům. Nechybí ani záliba v konspiračních teoriích, oblíbená to libůstka všech celebrit (Gotta nevyjímaje). Více na osobním webu.
Jeho účet na Youtube obsahuje přes dvě stovky písní, z nichž některé mají nehezkých 0 shlédnutí, a proto by jste jejich poslechu mohli věnovat trochu času a posunout ho tak na neodvratné cestě ke slávě.