Zažít aspoň jednu etapu Tour, ten cirkus, co po šestiúhelníku objíždí Francii? No a co… Jenže ono je to tak, že zajedete k nějakému městečku, kterým probíhá libovolná etapa a najednou jste v tom. Kdo že to vede, co že se to jede, na koho tu čekají ti lidi podél cesty?
Sednete do kavárny, k cestě vytáhnete židličku, uděláte piknik a čekáte. Znalí probírají šance jezdců, nebo na přenosných televizích sledují přenos. Najednou se začne něco dít. Ano, alegorické vozy sponzorů a rozhazují do diváků reklamní předměty, tu otvírák, tu kšiltovku, tu klobás, tu sušenky… Pak se chvíli něděje nic, načež vás pořadatelé upozorní, že to bude šupec a že si máte držet čepice (pokud tedy stojíte na sprinterské prémii…). A je to tu. Policejní motocykly, doprovodná vozidla a za nimi malý barevný shluk, ano, skupina asi deseti uprchlíků, co odjela pelotonu, procvrčí jako hejno kobylek a ticho. Další hejno kobylek doprovázené motocykly prolétne hned po nich a jejich moc, moc. Cvrčí a cvrčí a člověk kouká na ty barvy a hledá aspoň, kde je ten žlutý trikot… A pak zase ticho, klid, více jak dvacet pět minut, trochu otrava, kdo ještě pojede? Najednou se v dálce objevuje jediná postavička a pro nás ten den největší hrdina David Millar. Po několika pádech si to štrikuje pomalu a sveřepě dál, všichni už jsou v trapu. Za ním už jen číhající sběrné vozidlo. Když sesedne, pohltí ho a je konec… Sběrný vůz projede, cirkusáci hned začnou balit cajky a jede se dál. Millar v této ani další etapě nesesednul. Prostě hrdina dne. Pro někoho byl hrdinou Andy Schleck – poprvé ve žlutém. A smutným hrdinou Cadel Evans.
Celá Žabákova galerka z tohodle cirkusu je zde.