“Já do téhle nádražky chodím už dvacet let…”
“No tak mi řekni, kolikátá je tohle výčepní.”
“… a pamatuju si, že tohle byl jenom kiosek!”
“No ale kolikátá je to teda výčepní!?”
“Tohle býval kiosek!”
“Zavři ty dveře, táhne sem!”
“Pánové, v deset zavíráme!”
“Hele, nechceš dneska jet domů už 21:47?”
“To nejde, to bych musela zavřít dřív.”
“To nevadí, já to domluvím.”
“Já jsem taky jezdíval do Libčic. A to tu býval jenom kiosek.”
“Zavři ty dveře, táhne sem!”
“Vidíš, že nepůjdou.”
“Ale půjdou. Jsem jediný, kdo tady může mít nohy na stole, tak to domluvím.”
“Zavři ty dveře, táhne sem!”
“Vidíš, že nepůjdou. Počkáš tu se mnou a dáme si pivo?”
“Ale půjdou!”
“Tak my už teda půjdeme.”
“Teď už je to jedno. Stejně nám to teď ujelo.”
“Tak si dáme ještě pivo, ne?”
