Salonní intelektuálové, část pátá

Před spaním jsem si vzal do ruky nové číslo časopisu o hudbě His Voice a mám nového kandidáta do našeho oblíbeného seriálu. Článek o hudbě k filmu Bezstarostná jízda se hemží slovy jako sémantika, konotace, narace.

Ve slově sémantika si autor Jakub Kudláč přímo libuje. Článek pojednává o filmu, který je prostě dobrý, a vysvětluje, proč je dobrý i hudebně. Autor na to jde od lesa, tedy od italské kinematografie, úvodu moc nerozumím.

“Rozdíl v syntaktickém užití hudby, totiž jak a na kterých místech se hudební doprovod objevuje, či neobjevuje, je sám o sobě zjevným rozchodem s tradicí. Nicméně je to teprve v narušení obvyklé sémantické roviny, kdy se Bezstarostná jízda dostává zcela mimo konvence klasického hollywoodu.”

Nebo:
“Až narušení konvenční sémantiky hudebního doprovodu je otevřeným gestem namířeným proti tradici mainstreamové kinematrografie. Jak jsme výše objasnili, populární píseň předpokládá zcela jinou sémantickou strukturu než jakákoli generická filmová hudba…
“Bezstarostná jízda otevírá brány anarchické náhodě. Tolik žádáná a ceněná jednota filmové narace jako celku, ideál gesamtkunstwerku, je tu totiž výslekdem nekontrolovatelné konvergence filmového vyprávění a konotací spojených s hity šedesátých let.”

Časopis je to poněkud složitější na čtení, slovo konotace již zdomácnělo i v rozhlase u intelektuálně se tvářících moderátorů, ale použít v článku o nejzhulenějším, nejhipísáčtějším a nejmotorkářštějším filmu pětkrát výrazy sémantika, sémantický, syntaktický aspekt, narativ, narace (co to proboha je?), melodramatické momenty, konotace? A gesamtkunstwerk? Hipísáci snad nebyli nacisti, ne?

Autor se filmové hudbě věnuje velmi podrobně. Pokud by se takto věnovala moje babička zavařeninám ve smyslu chemického složení, asi by se ty dobroty taky jíst nedaly.

P.S. Časopis si už letos po šesti letech nepředplatím. I přesto, že článek o blackmetalu je fakt pěkný.