V každé zemi existují místa, kde nechcete žít. Historie, mýty a legendy, mediální obrazy reálné i smyšlené – všechno tak nějak podporuje fakt, že se tam žije za trest. Ve skutečnosti může jít o obyčejné, vlastně vcelku milé oblasti. Ale se svou pověstí jen tak lehko nepohnete, ať už jste ostrakizovaná bytost či město. Upřímně nevíme, jaký je skutečný život na Kladně. Možná fajn bydlení blízko metropole. Ale koho zajímá realita vně fantazie? Když jsme se blížili k městské části Kladno-Švermov, odhodlalo se město dostát obrazu svému.
Po slunečném dni se nebe zatahuje, siluety komínů a hald pomalu mizí v dešti mísícím se s kouřem. Míjíme rozlehlé areály připomínající zašlou slávu nadšeného budování i stejně nadšených privatizací. Ve vlaku sedí chlápek, v jehož blízkosti se bojíme promluvit. Ponožky v sandálech, oblek neurčité béžové barvy, prořídlé vlasy, obličej se stoickým výrazem skrytým za obřími slunečními brýlemi. Nezáměrná sedmdesátková vizáž umocňuje myšlenku, že Anton Chigurh má konkurenci. Když osamělý neznámý míří stanici před Švermovem k nádražnímu domku s nic netušícím rozesmátým výpravčím, je nám jasné, že musíme začít sledovat policejní svodky. V tomhle kraji něco visí ve vzduchu…
Za zamženým sklem se vynořuje zastávka. Kolem se rozprostírá jen rozlehlé úložiště obřích černých cívek. K nádražce, odnepaměti přezdívané Cikánka, je to kus cesty podél rušné silnice. Okna domů mají skla zanesená vrstvou prachu. Za jedním se na růžové dece válí malinké koťátko, možná jediná živá bytost široko daleko. V hospodě existující mimo běžný časoprostor je živo dost, útulno o dost míň. Přijít sem před čtvrtstoletím, byl by obraz zřejmě stejný. Lehko si představit, že tajemný zabiják z vlaku končí po splnění svých kšeftů právě tady. Už aspoň třicet let.
Celou recenzi najdete v naší nové knize o nádražkách Chcípni do rána na chlupatý zuby!
