Ve Žďáru nad Sázavou kdysi dávno nádražka bývala. A znamenitá. Ba dokonce možno říci, že progresivní, neb již někdy před deseti lety zveřejňovala svou bohatou nabídku pokrmů na vlastních webových stránkách. Avšak jakýmsi podivným řízením osudu se později dostala pod franšízu La Rocket, což lze považovat za poměrně významnou prerekvizitu k tomu, abyste to zabalili úplně. Ovšem jakkoli se jeví tento zásah Prozřetelnosti podivným, nemůžeme jej shledati neblahým: díky uzavření restaurace v nádražní budově mohla ještě výše vystoupat hvězda osvěžovny v prostoru přednádražním: podniku jménem RyO U Navrců.
Spisovatel této stati si zde dovolí jednu drobnou odbočku a osobní vzpomínku. Název RyO, tedy zkratku pro rychlé občerstvení, neslo kdysi také stravovací zařízení ve Zlíně, pro nějž není nutno šetřit adjektivy jako „kultovní“ či „legendární“. Kongeniální logotyp s labužnicky pomlaskávající kníratou tvářičkou lákající z jedné strany na spoustu dobrot a z druhé strany na forbesy a videohry. Otevíračka od nevidím do nevidím, pouze s nuancemi v denních a nočních cenách. Pro někoho první štace cestou na šichtu, pro někoho naopak štace poslední. V každém případě nejkoncentrovanější esence let devadesátých, která byla Ryu kolébkou i hrobem a která se už nikdy nevrátí.
My se však vraťme zpět do Žďáru. „Vemte prosím na vědomí, že zahrádka je během léta rezervována pouze pro kuřáky. Dlouhá léta jste bojovali za nekuřácké vnitřní prostory, proto je prosím nyní s ohledem na vaše zdraví využívejte!!!!“ vítá hladové strávníky cedule laškovně umístěná ve výdejním okénku. Člověka jen možná překvapuje, že těžítkem jí není popelník, nýbrž tácek na drobné. V době našeho příchodu však krytá zahrádka bohatě vyzdobená plakáty rockových a metalových kapel skýtá útočiště toliko dvěma kuřákům, potažmo návštěvníkům vůbec. Není tedy třeba se obávat, že by nám chuť smažáku s hranolkami a tatarkou za 65 korun znepříjemnil závan namodralého dýmu. Na ďábelský hamburger za 39 korun bohužel po náročném víkendu nikdo z naší skupinky nemá chuť ani odvahu, slibujeme však, že při další návštěvě tuto specialitu podniku jistě okusíme.
Samostatnou kapitolou jsou místní záchodky. Ty dámské najdete nejblíž buďto v nádražní hale nebo v Kauflandu. Zjevně se jedná o další potvrzení genderových stereotypů a tradičních rozvržení rolí, když uvážíme, že z 537 kosmonautů, astronautů a tchajkonautů bylo pouze 60 ženského pohlaví. Pánské hajzlíky totiž, ukryty za zrezlou otáčecí plentou, jsou zjevnou kopií vesmírné rakety, která vás při slastném vyprazdňování močového měchýře vystřelí druhou kosmickou rychlostí až na oběžnou dráhu, a možná ještě dále. Hodnotě druhé kosmické rychlosti, jež činí 11,2 kilometrů za sekundu, odpovídá také voltáž místních piv: 11° protivínský Platan a 12° havlíčkobrodský Rebel. Obé vychází na 23 korun, nad podporou místní značky tedy není nutno dlouho váhat.
A tak v téže době, kdy studio České televize během olympijských her žilo Riem, my jsme ve Žďáru nad Sázavou zapomněli na sport i na sdělovací prostředky a plnými doušky nasávali život Ryem. A pranic jsme se za to nestyděli, ba ani ničeho nelitovali. Jen jsme si znovu ověřili, že název RyO vyvedený v devadesátkové estetice je dobrým předpokladem pro podnik, kde se v příjemné atmosféře dá prozevlovat celé nedělní odpoledne. A třeba i nějaké další. Vždyť jak psáno na místní umělecky vyvedené nabídce nápojů: „Dobré pivo, ženy hezké, to jsou dary země České.“