Postrach z Taškentu

Který světový cyklista se může pochlubit tím, že se po něm jmenuje punková kapela? Nenapadá mě nikdo jiný než Džamolidin Abdužaparov. Nejslavnější občan Uzbekistánu a famózní spurtér, který dnes slaví 47 let.

Křečovitý škleb a vpravdě neortodoxní styl, které tento zarputilý absolvent sovětských tréninkových kempů předváděl ve finiši, neměly na začátku 90. let konkurenci. Kolo na jednu stranu, Abdužaparov na druhou. Pravda, občas to trochu přehnal a svým kymácením zablokoval půlku cílové rovinky. Soupeři byli sice nasraní, ale stejně na něj neměli. Borec z krajů nasvaje vyhrál třikrát bodovací soutěž na Tour de France a jako jediný cyklista v dějinách dokázal v jednom roce urvat zelený trikot na Giru i na Tour.

Ale proč bych vám tohle všechno psal. Mnohem lépe uděláte, když si přečtete jeho záznam na Wikipedii. Proč? Protože vypadá, jako kdyby ho psal Borat. Věta „In 1991 Abdou won the competition despite a spectacular crash during the final stage on the Champs-Élysées in Paris, where – with 100 metres to the finish – he hit a giant promotional drinks can and somersaulted into the air“ by se asi měla stát textem uzbecké hymny. Ha ha ha. Jenže ono je to všechno pravda. Včetně té rozsekávačky na finiši Tour de France 1991. Chute terrible!

P.S. Přesně o rok dříve než Abdužaparov se narodila další cyklistická legenda. Geniální italský vrchař Claudio Chiappucci, který měl ale tak trochu smůlu. Nikdy nevyhrál Tour ani Giro, protože ho vždycky porazil fenomenální Miguel Indurain. A asi mu moc nepomohlo ani to, že ho koučoval proslulý trenér Francesco Conconi, kterého před pár lety regulérně zabásli. Proč? To už by bylo na jinou kapitolu…

P.P.S. Ke svým dalším narozeninám chci uzbekistánský reprezentační cyklodres!

One Reply to “Postrach z Taškentu”

  1. a hlavně neopomenout, že: “His name is correctly pronounced “jah-mohl-ih-deen ahb-doo-ja-pahr-awf”.”

Comments are closed.