Jaro voní jako povadlý smuteční věnec, pučící pupeny se pokrývají pouličním prachem. Roční období jako stvořené pro ukřižování a skoky z mrakodrapů. Nenechte se ošálit zářícím sluncem. Právě ono nás jednou zahubí, říká kadeřnice Vilma. Tohle bude pravidelný sváteční sloupek.
Slepý Willie Johnson byl z chudé černé rodiny z Texasu. Už odmala ho otec nechával stát na rohu a hrát na kytaru vyrobenou z krabice od doutníků. Stal se kazatelem a občas za mizernou odměnu nahrával bluesové desky. V roce 1945 mu vyhořel dům a protože neměl kam jít, přespával v ruinách přikrytý novinami. Brzy dostal malárii a z nemocnice ho vyhodili kvůli špatné barvě kůže. Dodnes se neví, kde je jeho hrob.
O třicet let později byly vypuštěny družice Voyager 1 a 2. Na jejich palubě je zlatá gramofonová deska se záznamy pozemské hudby. V roce 2010 překročil Voyager 1 hranice sluneční soustavy a vyletěl do mezihvězdného prostoru. A s ním i jedna nahrávka od Willieho Johnsona. Na obal zlaté desky někdo na poslední chvíli připsal: „To the makers of music — all worlds, all times“.
Mám pocit, že tenhle příběh se v dějinách lidstva opakuje nějak nepříjemně často.