Nausea naučila Dalibora housti
Pokud to nevíte, tak rozšíření silnice podél Vltavy, které v devadesátých letech srovnalo se zemí všechny staré domky v Podbabě a vytvořilo naprosto zhovadilou cyklostezku, bylo jednou z prvních podivných dopravně-budovatelských zakázek pražského magistrátu. Pokračovalo to Blankou a bude ještě hůř.
Každý z nás se narodil s nějakou výjimečnou schopností. Někdo si umí protáhnout šprcku nosem, někdo zase smotat ucho do ucha. NP se vyznačuje podivuhodným uměním nechat se zatknout nebo alespoň chytit revizorem v kterémkoli evropském státě. Když jsme tedy ukecali pokutu z 6000 forintů pro každého na 250 korun pro oba a navrch nafasovali ještě dva lístky, mohli jsme se konečně vydat na prohlídku Budapešti. Samozřejmě s námi cestoval i náš kamarád Braník, který se tak vlastně podíval do své domoviny.
Tenhle kopeček musí znát každý sportsman, který kdy zavítal do pražské Šárky. Třeba známý ovád Kutloch to běhal 3x za 2:40 až k odpadkovému koši. Jenže při úprku člověk nemusí řešit, jak nacpat 12 kilo zátěže do serpentiny. A bacha, nejostřejší je hned ta první. Takže vyhlašujeme měřený úsek číslo jedna, na kterém se můžou cyklisti v rámci tréninku trochu hecovat. Z Žežulky nahoru na Babu, převýšení 80 metrů, délku můžete přeměřit někdo s tacháčem. Úvodní traťový rekord jsem ustanovil na 4:13, ale jsem lemra po antibiotikách, takže mi určitě dáte na prdel. Své výkony můžete psát do komentářů a samozřejmě se počítají pouze výjezdy bez šlápnutí na zem a chytání za zábradlí.
Není snadné stihnout vlak z Rumunska do Maďarska, když každá ze zemí leží v jiném časovém pásmu a navíc se v noci posouvá zimní čas na letní. Zkrátka, nádražku Orient Express v Oradei jsme navštívit nestihli. Vynahradili jsme si to však na budapešťském nádraží Keleti pályaudvar (pozor, pleonasmus). A jak jsme se brzy přesvědčili, název zdejšího podniku Orient Kávézó skutečně nelhal.
Včera jsme si pořídili nový fotoaparát a vyrazili na vycházku. Bylo to tak krásné, že k tomu nemáme co dodat. Snad jen tento slavný song od DZB…
“Dřív jsme s tátou hodně smažili. Ale od té doby, co mu vzali žlučník, se člověk doma pořádně nenají,” pravil Matouš a namočil si pakóru do tatarky. Náš příspěvek ke globální fastfoodové kultuře vlastně přišel v tu pravou chvíli. O pár dní dříve totiž indický časopis Tehelka zveřejnil svůj žebříček 15 nejnezdravějších indických jídel.
V malebném podzemním koutku budapešťského Východního nádraží neboli Keleti pályaudvár, mezi forbesy a hajzly, se nachází skvostné bifé na stojáka. Sice neláká bohatým sortimentem, zato však svým jménem přímo vyzývá všechny dobrodruhy k netradičnímu zážitku, kombinaci mezi stezkou odvahy a testem imunity. Nepijete-li každé ráno Actimel, nezkoušejte se ani přiblížit!
Když jsme byli malí, zaplétali jsme si do špic barevné drátky. Kdo jich měl víc, ten byl větší machr. K dokonalosti to dovedl můj kamarád Timur, který si se svého BMX 20 vyrobil časovkářský speciál s loukotěma vepředu a diskem vzadu. Že se mu pak špice zkroutily do podivných úhlů a na svůj vynález se bál nasednout, to už je druhá věc. Na tohle všechno jsem si vzpomněl, když jsem dneska čistil kazetu a do toho mi Žabák poslal tohle video. Nemám co dodat.
Který světový cyklista se může pochlubit tím, že se po něm jmenuje punková kapela? Nenapadá mě nikdo jiný než Džamolidin Abdužaparov. Nejslavnější občan Uzbekistánu a famózní spurtér, který dnes slaví 47 let.
