Volání dälek

Loni jsem si speciálně kvůli jejich koncertu naplánoval návrat z Indie. A dobře jsem udělal. Takovou čočku jsem nedostal ani od pana učitele Černotíka na školním výletě. No dobře, trochu blbé přirovnání. Na tyhle pány totiž nemá ani Chuck Norris. Oktopusův vytřeštěný kukuč, Dälekovy mantry o černém Ježíšovi a takový zvukový bordel, že by mi po něm ušař asi předepsal ještě jedny prášky na hlavu. Na jaře jsem místo vykrývání jejich dalšího úderu zvracel antibiotika. Tentokrát už si je ujít nenechám. Tuhle kapelu mám totiž fakt rád. Jasně, vrchol večera by měli být Isis. Ale to už pro mě bude jenom takový kytarový chillout. A že poslední dvě desky jsou slabší než ty první? Tak to je mi úplně jedno.

Ale proč vás s tím vším vlastně prudím? Protože tohle je něco jako testament. Je totiž docela dobře možné, že zítra večer v Akropoli vypustím duši. A propos, loni u nás Dälek hráli 11. 12., letos to bude 12. 11. Mám za tím tušit nějaké špatné znamení?

Pár fotek z loňského Matrixu najdete níže. A veselé historky z natáčení si můžete přečíst v Aranově článku zde.

Etalon bollywoodské extáze

204 minut. Tak dlouho zhruba trvá jedna cesta vlakem z Prahy do Otrokovic nebo jedno líčení u chorvatského soudu. A taky jeden z nejlegendárnějších bollywoodských filmů z roku 1975.

Dobře, to přirovnání k soudu je trapně prvoplánové. Ten vlak už ale ne. Všechno to totiž začíná scénou na opuštěném nádraží kdesi uprostřed Indie. Rádžasthán? Maháráštra? Nebo snad Arizona? Texas? Colorado? Není to vlastně jedno? Tohle je totiž curry western, hombres. Sholay. Šólé. Plameny. Poctivá kovbojka se vším všudy. Juliu Borisoviči Brynnerovi závistí padají poslední zbytky vlasů. Kam se hrabe Sedm statečných. Tady na bandu padouchů stačí dva. Dharméndra a Amitábh Baččan. Vlakové honičky, rvačky, střílečky, zpěvy a tance, uhýbání střelám jako v Matrixu, spravedlivá pomsta, šťastný konec. Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. A k tomu ta scéna s mincí. A ta písnička…

Babí léto v prdeli, jsou tu židi z Berkeley

Podzimní melancholie, kurva. Venku fekál a do toho tak akorát občasný výpadek proudu. Chce se mi vybrečet někomu na rameni, jenže nemám komu. A do toho vydávají novou desku Why? Proč? Proč zrovna teď?

Kluci Wolfovi se zase někam posunuli. Jestliže Alopecia se vám zažrala do hlavy, Eskimo snow zamrazí ve vnitřnostech. “Je to nejmíň hiphopová věc, se kterou jsem měl kdy co společného,” prohlásil Yoni Wolf v jednom rozhovoru. Nekecá. Žádná hiphopová linka, žádný rap. Akustický popík s nádechem folku a country. Křehký jako zmrzlý sníh pod nohama. A do toho ten cover! Na obalu minulé desky se proháněli koníci na obláčku, tady vás zase vítá pugét růží.

Sladkobolný kýč? Jo. Ale asi jako polské želé od Matouše. Září všemi barvami, chutná sladce, jenže okamžitě po pozření vám provrtá žlučník. A Why? zrovna tak. I wear the customary clothes of my time / Like Jesus did, with no reason not to die. To jen tak pro začátek. Chcete víc? And when I woke up / I woke up stiff and grey already / Posed in sleep by something / Half my cells made stone / Wrists and ankles crossed / At a vulnerable angle / And when I woke up / Well I woke up alone. To není želé. A tohle není kýč.

Why? – Eskimo snow
22. září 2009, Anticon
35:40, 10 skladeb
Hodnocení: 8 / 10

Koncert roku? Ne, koncert století!

To si snad děláte prdel!?” pronesl nešťastný zvukař a málem se rozbrečel. Pravda, s rozplácnutým mikrofonem, který jen tak tak přežil střet s vysokým čelem nahého zpěváka, už asi moc parády neudělá.

On se normálně nesvlíká. To jenom když je opravdu povedený koncert,” kroutí hlavou rozčarovaný kytarista. Vystoupení Phoenix II na hradecké Flošně tuto podmínku splňovalo.

Adekvátní výrazivo došlo dokonce i redaktorce naší módní policie. “RESPEKT! Nic víc se k tomuhle říct nedá!” těžko hledá slova jinak protřelá specialistka na trendy. “Učte se!” radí alespoň čtenářům na závěr.

A my dodáváme, že další příležitost vyslechnout si trochu kvalitního politického heavy metalu budete mít už ve středu 23. září na 007. Copak si na nás pan Banán asi přichystá tentokrát?

Hunt for trouble tonight!

O existenci tohohle týpka jsem věděl už asi rok, ale až tak mě nebral. Přednost měli jiní hip-popoví miláčci jako Why? nebo Subtle. Až někdy v létě jsem zjistil, že ho kluci ze Silver Rocket přivezou na 007. Tak jsem si konečně poslechl celou jeho loňskou desku Pomegranate a pořádně se zaposlouchal. Chyba. Nedá se toho zbavit. Tak že by dnes večer na Sedmičce?