Jablonné v Podještědí

Jablonné v Podještědí jsem si jako zastávku na svém putování Lužickými horami vybral víceméně náhodou. Teď už vím, že tady kdykoli znovu rád zastavím. Je jenom trochu škoda, že železniční trať z Jablonného do Svoru byla v roce 1973 zrušena. Na věhlas ani jedné ze zdejších nádražek to však naštěstí nemělo valný vliv.

Cihlová budova z roku 1900 vítá návštěvníky útulnou zahrádkou přímo u východu z nádraží. Radost vystoupit. A ještě větší radost posedět. Obsluha je příjemná a pana výčepního lze kontaktovat i přes okénko. I v parném létě však doporučuji alespoň nahlédnout do lokálu. Bohatě ozdoběným stěnám dominuje portrét císaře pána, jenž coby arbitr dobrácky shlíží na zřejmě permanentně probíhající turnaj v kulečníku. Jablonští jsou vůbec příznivci sportovního hazardu, o čemž svědčí i několik štosů sázkových tiketů na baru.

Mě však zajímal jiný tiket – ten jídelní a nápojový. Jsa žízniv a hladov, objednávám z nepřeberné nabídky piv jedenáctku Konráda, Kofolu a all inclusive klobásu s křenem, hořčicí i okurkem. Všechno chutná znamenitě. A cena? 61 korun, přátelé. A když k tomu přidáte vskutku opojnou atmosféru zahrádky zahalené závojem zeleného dýmu, začínám se obávat, že naše pětihvězdičková hodnotící škála je zoufale omezená.

A tak jediný nádražní element, který nevyvázne s plným počtem hvězdiček, jsou záchodky. Sice je najdeme stylově na klíč na peróně, na můj vkus jsou však až příliš chladně sterilní. I když občas se to taky může docela hodit…

Atmosféra: * * * * *
Obsluha: * * * * *
Pivo: * * * * *
Jídlo: * * * * *
Hajzlíky: * * * *