Olomouc hlavní nádraží podruhé

Když vám ujede na přestupu vlak kvůli tomu, že váš expres měl půlhodinovou sekeru, je to špatná zpráva. Když zjistíte, že příští vlak do Zlína má taky zpoždění, je to hotová jobovka. A když se tohle všechno odehrává na nádraží v Olomouci, je to skoro na mašli.

Rekonstrukce od minule pokročila a na hladové a žíznivé cestovatele už čeká čerstvě opravená restaurace Porto. Už ten divný název mě měl odradit, ale přesto jsem vstoupil. Chyba. Prosklená jídelna, do které je vidět snad až z náměstí, nahuštěné stoly, strašný kravál a do toho banda přidrzlých prepubescentů cucajících sodovku. Takhle si asi v Olomouci představují nádražku.

Přiznávám, hodnocení je nejpíš zkresleno mým aktuálním duševním rozpoložením a možná je předčasné lámat nad olomouckým nádražím hůl. Ale zaslouží si vůbec tahle stanice ještě třetí šanci?

Prostě drahoušek

Mít křídla je odvěká lidská touha. Však taky jméno bájného řeckého packala Ikara dnes nosí kdekdo včetně maďarských autobusů. Zajímavé však je, že téměř nikdo se takto neinspiroval jeho úspěšnějším kolegou Daidalem.

Někdo ale přece. Drahoušek Daedelus. Nepřiletěl z Atén, ale z Kalifornie a usadil se na labelu Ninja Tune. Vypadá jako syn Františka Palackého, natočil desku s Busdriverem a loni o Vánocích jsem si od něj koupil vinyl s pokémonem na obale. Ale to ještě pořád nebylo ono. Dostal mě až ve chvíli, když jsem se seznámil s jeho loňským albem Love To Make Music To. Pustíte si první písničku a je váš. Prostě drahoušek. A ve středu 3. června hraje v MeetFactory.

Vítejte v pakultuře!

O mně se pro změnu mnozí domnívají, že jsem velký fanda abstraktního hiphopu a dalších obskurních hudebních žánrů. A mají naprostou pravdu. A protože umývat prdel umí každý včetně jazzových muzikantů a knjaze Miloše, rozhodl jsem se obohatit naši pakulturní rubriku i o nějaký ten pozitivní příspěvek.

Málokterý hiphopový umělec naplňuje představu váguse tak dokonale jako Tim Fite. Týpek z Brooklynu, který vypadá jako poštovní úředník po celodenní šichtě za přepážkou, mixuje hiphop s country a vydává desky ve zběsilém tempu jednu za rok. A co je úplně nejlepší: dává je zadarmo ke stažení na svých stránkách.

V hmatatelné podobě vydává Tim své nosiče na labelu ANTI- společně s takovými jmény jako Blackalicious, Busdriver nebo Sage Francis, ale i Tom Waits a Nick Cave. Na posledním LP Over the Counter Culture (kdo tohle dokáže nejlíp přeložit?) z roku 2006 semlel Kanyeho Westa do fašírky, potom se vytasil se dvěma speciálními halloweenskými alby It’s Only Ketchup (2007) a Ding Dong Ditch (2008) a letos přichází s valentýnskou deskou Change of Heart.

Místo rapování tentokrát Tim Fite řeže do kytary, zpívá teskné písně o lásce a do toho smutně koulí svýma psíma očima, což mu jde ze všeho úplně nejlíp. A protože člověk nemá šířit strach, ale lásku, valentýnský speciál visí na Timově webu na rozdíl od těch dušičkových permanentně. Say hello!

Kolín

Ale vy tam nemáte žádnou slevu,“ podivil se pan průvodčí nad mou InKartou a bylo vidět, že ho to upřímně mrzí. A tak jsem byl donucen přerušit svou cestu v Kolíně a dokoupit si novou zákaznickou slevu. Vlak je jako motoskijöring…

Continue reading “Kolín”

Rejžek na Eurovizi

Tohle opravdu svět neviděl. Legenda televizní katovny buď definitivně přišla o rozum, nebo trpí nějakou masochistickou úchylkou. Náš ryšavý mudrc se celý život dušuje, jak ho pop music vůbec nezajímá, a jak mu přijde směšné se o ní vůbec bavit. A teď bude komentovat tu nejsměšnější estrádu téhle dekády. Ano, Eurovizi. A ještě v rozhovoru na aktuálně.cz říká, že je to skvělá věc a že mu všichni můžou políbit prdel. Těžko říct, co je víc k pláči. Jestli celá tahle nesmyslná soutěž, Rejžkova expedice do Moskvy, na kterou dostal asi od ČT hodně velkou svačinu, nebo odvaha označit snažení sociálního deprivanta Gipsyho a jeho kumpánů za dobrou muziku. Fakt nevíme.

Celý ten zázrak naleznete zde, ale jeho přečtení se bolestí prakticky rovná následkům střetu s hodně nasraným knjazem Milošem. Měl by sis, Rejžku, dávat v té Mockbě kurevského majzla.

Pomsta náčelníka Apačů

Dlouho jsem nevěděl, jestli na zveřejnění tohoto videoklipu nebudu potřebovat zbrojní pas. Nakonec jsem se rozhodl to risknout, i když je klidně možné, že nám po jeho shlédnutí polovina čtenářstva zemře na infarkt. Tedy jde o cover písně Apache v podání Tommy Seebach Band, na YouTube je možno jej nalézt také pod názvem Worst Music Video EVER a úplně největší gól je, že se jedná o instrumentálku.

S celou historií této písně je to trošku zamotané. Britská skupina The Shadows ji nahrála už v roce 1960 a ten kytarový riff určitě znáte. Od té doby jej použil nespočet muzikantů a verzi od Incredible Bongo Band za svou přijali i hiphopeři. Teprve v roce 1977 však skladba potkala interpreta, který ji dokázal povýšit do jiné vesmírné dimenze. To, jaký videoklip na ni dokázal naroubovat Tommy Seebach, se totiž naprosto vymyká lidskému vědomí i nevědomí. I když co byste čekali od Dána, který se zúčastnil soutěže Eurovision?

Je samozřejmě jasné, že takovýto briliant nemohl uniknout pozornosti dalších poťouchlých uživatelů YouTube. Najdete na něm parodie, které k videoklipu lepí songy od Chemical Brothers přes Marylina Mansona až po Cannibal Corpse, v roce 2013 přibyli i Foals. Mezi spoře oděné tanečnice se podíval i nám dobře známý car Rambo Amadeus, což ale u šílence jeho formátu překvapí jen těžko. Podle mého názoru ale všechny ostatní umělce naprosto válcují Mogwai se skladbou The Sun Smells Too Loud, která k rozjuchaným hippíkům sedne jako prdel na hrnec.

Už ale dosti náhražek a parodií a vychutnejme si celou tu lahůdku hezky v původním znění.