Hlídka městské policie čítající cca 4 – 5 členů pokutuje jednotně částkou 500 Kč cyklisty jedoucí v protisměru Dejvickou ulicí směrem k Vítěznému náměstí. Souhlasím, jízda v protisměru klidnou ulicí je v rozporu se silničním zákonem. Pokutovat plošně cyklisty, že jedou opatrně v protisměru skutecně klidné ulice, bez možnosti domluvy, je nemorální. Údiv pokutovanýchcyklistů byl velký. Sešli jsme se v místě postupně tři – jeden jedoucí z nákupu, z cykloservisu u Tyrše postupně dva).
Čajové sušenky pro vaši babičku
Myslíte si, že Jura Pavlica ukradl Slávkovi Dolejšímu jeho dětskou samohrajku a začal na ní skládat elektroniku? Omyl, přátelé. Právě posloucháte novou desku projektu Magnetik s názvem Projektor.
Když už po půlce života na koksu s hlavou mezi reprákama nedokážete pozřít nic jiného než řasy a fetovat nanejvýš jasmínový čaj, nevyhnutelně se to musí promítnout i do vaší hudební tvorby. Takže pokud vám to ještě nedošlo, nová deska Moimira Papalescu je hudba tak akorát do čajovny. Trocha esoterického odvazu do klubu, kde je nejostřejším sortimentem kandovaný zázvor. A notně přeslazený. Že je to retro a umění a kdovícoještě, neboť se album nahrávalo analogově na magnetofonový pásek? Ehm. Ještě tak na diskotéce v domově důchodců by to mohl být docela odvaz. Ale mezi čtenáři Živlu, kde tenhle skvost vyšel jako příloha? No to snad ne.
Pravda, taková inkvizice si na Moimira došlápla již před pěti lety. Nicméně jeho tehdejší činy s Nihilists se s trochou velkorysosti ještě daly přejít s blahosklonným úsměvem. Teď už však volají rovnou do srbského nebe. Jestli byl dřív Mirek Papež aspoň jednookým králem české elektronické hudby, tentokrát je za starého šaška. Smutný příběh.
Psí lejna a kvantová fyzika
Sněhy roztály, bažiny vyschly a tak jsem po dlouhé zimě konečně sebral odvahu a vyrazil prohnat kolo po lesních pěšinách. Dorazím na místo nedaleko Cukráku s malebným výhledem na vltavské údolí. Na chvíli zastavím, protahuji se a kochám podvečerním výhledem. Idylku kazí jen neodbytný zápach všem dobře známý z veřejných záchodků. V duchu si říkám, jací jsou to lidé prasata, že svou potřebou dokáží znesvětit tak krásné místo. To ještě netuším, že všechno je jinak…
Mor a sukovici na DSB
Tak aby bylo jasno – teď nebudu plivat na stranu Demokratů za Silné Bulharsko, ba ani na ctihodnou De Surinaamsche Bank, nýbrž na Danske Statsbaner. Ano, ono je fakt něco shnilého na ajznbáně dánské.
JXD se žení, čtenář RX pění
Haimi:
Nějak se to seběhlo, že když vezmete do ruky noviny, neslyšíte už rok o ničem jiném než o svatbách pana Jiřího. Nejdřív do toho práskne bujně tvarovaný vekslák Paroubek se svou rachitickou ženou – a teď si pro změnu rachitický konopný baron JXD bere bujnou studentku psychologie. Předvolební tah Erica Cartmana české politiky s úšklebkem přejdeme. Ale reality show, kterou nás Reflex poslední čísla vydatně oblažoval, zasluhuje alespoň sukovici s dvojitým klystýrem.
Continue reading “JXD se žení, čtenář RX pění”
Co se to kurva děje?
Znáte je všichni, vostrý nabušený týpci, postávaj u vchodu do klubu, neváhají vám prohledat batoh, zabavit vodu… nemám je rád, nechci takový lidi na akcích potkávat, nechci, aby mne u vchodu nějaký náckové prohledávali a posuzovali, zda si zasloužím účast na koncertu… Proto se velkým akcím vyhýbám, i když tam třeba hraje má oblíbená kapela, prostě tohle jednání nemám zapotřebí. Donedávna jsem si myslel, že Akropole je výjimkou, ale…
Představte si: jste na večírku po koncertě, skvěle se bavíte, tančíte na parketu, váš kamarád si odloží triko a bavíte se dál, později si jde pro cigára na bar a najednou ho vidíte vláčeného ochrankou k východu (prý ho nutili ať se oblíkne, což odmítal), vyběhnete za ním (no nechali byste svýho kámoše jen tak vyhodit z klubu?) a jak běžíte za ním, pošle vás na zem dobře mířená rána pěstí… proč?
Co se to kurva děje? Proč na hip-hop/metalovém koncertu někoho pohoršuje chlupatá mužská hruď, proč musej další dva lidi dostat nakládačku jen proto, že se dožadují vysvětlení důvodu, pro který jejich kámoše vedou ven? Proč vám nějakej nabušec placenej vaším oblíbeným klubem může dát ránu jen: „Protože může“ (to bylo jeho závěrečné vysvětlení!). A za to vostrejm pánům patří sukovice!
Olomouc hlavní nádraží podruhé
Když vám ujede na přestupu vlak kvůli tomu, že váš expres měl půlhodinovou sekeru, je to špatná zpráva. Když zjistíte, že příští vlak do Zlína má taky zpoždění, je to hotová jobovka. A když se tohle všechno odehrává na nádraží v Olomouci, je to skoro na mašli.
Rekonstrukce od minule pokročila a na hladové a žíznivé cestovatele už čeká čerstvě opravená restaurace Porto. Už ten divný název mě měl odradit, ale přesto jsem vstoupil. Chyba. Prosklená jídelna, do které je vidět snad až z náměstí, nahuštěné stoly, strašný kravál a do toho banda přidrzlých prepubescentů cucajících sodovku. Takhle si asi v Olomouci představují nádražku.
Přiznávám, hodnocení je nejpíš zkresleno mým aktuálním duševním rozpoložením a možná je předčasné lámat nad olomouckým nádražím hůl. Ale zaslouží si vůbec tahle stanice ještě třetí šanci?
Rejžek na Eurovizi
Tohle opravdu svět neviděl. Legenda televizní katovny buď definitivně přišla o rozum, nebo trpí nějakou masochistickou úchylkou. Náš ryšavý mudrc se celý život dušuje, jak ho pop music vůbec nezajímá, a jak mu přijde směšné se o ní vůbec bavit. A teď bude komentovat tu nejsměšnější estrádu téhle dekády. Ano, Eurovizi. A ještě v rozhovoru na aktuálně.cz říká, že je to skvělá věc a že mu všichni můžou políbit prdel. Těžko říct, co je víc k pláči. Jestli celá tahle nesmyslná soutěž, Rejžkova expedice do Moskvy, na kterou dostal asi od ČT hodně velkou svačinu, nebo odvaha označit snažení sociálního deprivanta Gipsyho a jeho kumpánů za dobrou muziku. Fakt nevíme.
Celý ten zázrak naleznete zde, ale jeho přečtení se bolestí prakticky rovná následkům střetu s hodně nasraným knjazem Milošem. Měl by sis, Rejžku, dávat v té Mockbě kurevského majzla.
Salonní intelektuálové, část třetí
Čtyřlístková variace na oblíbené téma. V hlavních rolích účinkují prof. Zádrhel a prof. Myšpulín.
Evangelium podle Miloše
