Myslíte si, že Jura Pavlica ukradl Slávkovi Dolejšímu jeho dětskou samohrajku a začal na ní skládat elektroniku? Omyl, přátelé. Právě posloucháte novou desku projektu Magnetik s názvem Projektor.
Když už po půlce života na koksu s hlavou mezi reprákama nedokážete pozřít nic jiného než řasy a fetovat nanejvýš jasmínový čaj, nevyhnutelně se to musí promítnout i do vaší hudební tvorby. Takže pokud vám to ještě nedošlo, nová deska Moimira Papalescu je hudba tak akorát do čajovny. Trocha esoterického odvazu do klubu, kde je nejostřejším sortimentem kandovaný zázvor. A notně přeslazený. Že je to retro a umění a kdovícoještě, neboť se album nahrávalo analogově na magnetofonový pásek? Ehm. Ještě tak na diskotéce v domově důchodců by to mohl být docela odvaz. Ale mezi čtenáři Živlu, kde tenhle skvost vyšel jako příloha? No to snad ne.
Pravda, taková inkvizice si na Moimira došlápla již před pěti lety. Nicméně jeho tehdejší činy s Nihilists se s trochou velkorysosti ještě daly přejít s blahosklonným úsměvem. Teď už však volají rovnou do srbského nebe. Jestli byl dřív Mirek Papež aspoň jednookým králem české elektronické hudby, tentokrát je za starého šaška. Smutný příběh.
to bomba album sem este neslysela, ale esli priste pouzijes jako metaforu neschopnosti lidi, co jedi jen rasy a fetuji caj, tak si to vemu osobne a urazim se, ha!
V jednom díle seriálu návštěvníci Dagmar Patrasová plavala. Zajímalo by mě, jestli plavala skutečně nebo toho bylo dosaženo trikem.
Pravda je, že mladý hloupý kašpar kritizuje starého moudrého šaška. A to není smutný, ale ve výsledku docela veselý příběh 🙂