Haimi:
Nějak se to seběhlo, že když vezmete do ruky noviny, neslyšíte už rok o ničem jiném než o svatbách pana Jiřího. Nejdřív do toho práskne bujně tvarovaný vekslák Paroubek se svou rachitickou ženou – a teď si pro změnu rachitický konopný baron JXD bere bujnou studentku psychologie. Předvolební tah Erica Cartmana české politiky s úšklebkem přejdeme. Ale reality show, kterou nás Reflex poslední čísla vydatně oblažoval, zasluhuje alespoň sukovici s dvojitým klystýrem.
Články doyena boje proti extremismu, který svými názory strčí do kapsy radikální levici i pravici, již delší dobu navozují podobný pocit jako anální penetrace nohou od stolu. Je to pomalé, bolestivé a pro obě strany velice vyčerpávající. Pokud zrekapitulujeme poslední dva roky jeho práce, dáme dohromady svazek textů o administrativní šikaně namířené želvám (boj proti rasismu), sběru trilobitů (zábava pro drsného intelektuála) a o krizi středního věku (psychiatrická farmacopeia).
A podotýkám: když mě naláká na velký text o mužské potenci, chci se dozvědět recept, jak si zachovat důstojné šapitó až do důchodu. Místo toho se na šesti stránkách dočtu o přehlídce erektilních dysfunkcí pana Doležala. Možná je načase, aby Karel Gott svůj pokoutný titul viagrou nadopovaného senilního starce v tichosti předal další generaci.
Matouš:
Tak tak. Jiří X. poslední dobou vnáší do české žurnalistiky jeden velmi praktický fígl – sám si je svým hlavním tématem. Pokud by šlo pouze o sběr želv a chov trilobitů, mohli bychom se přes tuto neškodnou úchylku přenést, ale nutit čtenáře Reflexu k louskání článků o jeho poruchách erekce? To je teprv extremismus.
A ještě k trilobitům – s nimi se JXD podařil hlod srovnatelný jen s památnou reportáží, ve které Honza Dědek výhodně zpeněžil podepsanou desku od Enyi (více ZDE). No uznejte, koho z vás by napadlo najmout si na kopání trilobitů ilegálního ukrajinského dělníka a poté to vydat za břitkou sociální reportáž?
Ale JXD nebyl vždy takový. Dřív si novinařinu jen zjednodušoval trikem „ombudsman“: čekal, až se na něj kdosi obrátí se stížností jakéhokoliv druhu a pak se celou situaci vydal řešit. Mohli jsme si tak přečíst reportáže o magorech, kosmických lidech a kverulantech všeho druhu, jejichž problémy JXD popsal s bezprostředností jemu vlastní. Paní Novákovou sleduje CIA. Zeptal jsem se analytika A., co si o tom myslí. Říkal, že je to blbost. Analytik měl hnusnou kravatu a málo hulí – paní Nováková má pravdu. Ty také přemýšlej o CIA, drahý čtenáři. Atd., atd., atd….
NPyřin:
Co myslíš tím slovem „dřív“? Nemusím ani moc hrabat ve své děravé paměti, abych vytáhl jeho reportáž o poltergeistovi, ze kterého se vyklubala zakopaná ilegální přípojka či co. Zato však byl JXD na místě už dvě hodiny po odvysílání reportáže na Nově. A to bylo ještě z toho lepšího soudku. Mezi Jiřího záhadologickými články u mě jednoznačně vede výjezd jeho Bubu Research Teamu z roku 2006. Koho z vás by napadlo zajet si hned třikrát do Moravské Třebové a zkoumat, proč se na silnici I. třídy kutálejí předměty do kopce? Jasně, že to byl jenom optický klam. Ale na tři stránky v časopise to vydalo a kluci se na výletě evidentně bavili.
JXD je vůbec takový instantní okultista. Dodnes se o mě pokouší anafylaktický šok při vzpomínce na jeho vyznání lásky k buddhismu, protože buddhistické země jsou prý natolik mírumilovné, že nikdy nikomu ani nevyhlásily válku. Pravda, s ozbrojenými silami Bhútánu to nikdy nebylo až tak žhavé, ale co třeba Japonsko?
No a když jsme u toho počítání stránek: nejefektivněji je Jiří zaplnil v ještě aktuálním vánočním vydání Reflexu ze 17. prosince. Namontovat svou a manželčinu podobiznu do obrázku svaté rodiny asi někdy napadlo už každého, kdo v životě viděl photoshop, v chudších rodinách pak nůžky. Ale učinit tak hned dvakrát (na stranách 5 a 96), to už skutečně vyžaduje takovou kombinaci skromnosti a příčetnosti, jakou v našich zeměpisných šířkách disponuje jen tento sekáč z Holešovic.
KZ:
Nechme teď na chvíli stranou Jé Iks Dé jako novináře a pohleďme na Jé Iks Dé jako na občana, chovatele a manžela. Díky těsnému sousedství mého luxusního loftového bytu a budovy Ringieru (čti Uingijéu), kde Jé Iks Dé nechává ejakulovat svého journalistického génia na klávesnici počítače, se mi povede na velkého investigativce čas od času narazit. Z těch mála společných momentů mohu usuzovat, že Jé Iks Dé je člověk ekologicky uvědomělý, neboť naše náhodná dostaveníčka probíhají nejčastěji u barevných kontejnerů na tříděný odpad. I když mám ničím nepodložené podezření, že pouze já házím věci dovnitř.
Dále je Jé Iks Dé znalcem veřejných vyhlášek. I když to některé překvapí a mnohé dokonce šokuje, některé z těchto vyhlášek dokonce respektuje. Mocného jointa bafá v souladu s byrokratickým nařízením způsobně několik kroků od zastávky tramvaje…
A snad je to i nová, mladá a v psychologii vzdělaná žena, která podněcuje jeho smysl pro zodpovědnost. Není tomu totiž tak dávno, co Jé Iks Dé mému chlapci vehementně cpal zahleněnou kolonii chovných šneků. Nutno podotknout, že tyto dva muže nepojí přátelství, ale pouze povrchní společní jmenovatelé jako inkoust pod kůží a záliba v konzumaci lehkých drog. Šneků, kteří se pravděpodobně neosvědčili jako námět akčně-zoofilní reportáže, se Jé Iks Dé chtěl zbavit, aniž by se ujistil, zda je můj chlapec vhodným adeptem pro převzetí takové odpovědnosti a takového množství hlenu. Mám ovšem za to, že nyní by se Jé Iks Dé již nesnažil zbavit živých tvorů. Koneckonců v tisku štěbetal o malém Jé Iks Děťátku a dělat fair trade s dětmi by mu žena jistě zatrhla. Takže dnes by se Jé Iks Dé spíše snažil mému chlapci vnutit některý z výtisků literárního počinu své ženy, jehož vydání marketingovým orgasmem ukončilo reality show nejslavnějšího páru českého žurnalismu. (A Radek John může puknout závistí…)
A všichni!!!! (na melodii písně Ej Bí Sí Dý Í Ef Dží…)
“Á Bé Cé Dé Jé Iks Dé
U mě nepadneš na měk-ké…”
hehe, Pyřine máš recht. JXDho článek z roku 2006 o výletu na Moravu je skvostný. Jsou věci na které po přečtení nezapomenete.
a nemohu si odpustit můj oblíbený mistrův citát: “Dnešní móda, kdy děvčatům kouká nad páskem kalhot proužek kůže, je opravdu fajn.”
Teď jsem si ale teprve vzpomněl na nejlepší Mistrovu myšlenku. Je to něco v tom smyslu, že linuxáři nenávidí Microsoft, neboť mají z Billa Gatese oidipovský komplex.