Vágus.cz poctivě plní své poslání být nezávislým informačním servisem pro všechna podivná individua. Seznámí vás s těmi nejžhavějšími kulturními tipy, stejně jako s klasiky hudby, literatury či filmu. Dozvíte se o těch nejvybranějších restauračních zařízeních a nakonec vám poradí i s módou či mezilidskými vztahy. A přesto – nechybí vám tady něco?
Ano, na vágus.cz úplně chybí sport! Že vágusové jsou líní a nesportují? Právě naopak. Málokdo má k sportu tak blízko jako vágus. Tak zaprvé: správný vágus nevlastní auto, tudíž za účelem návštěv občerstvoven denně praktikuje svižnou pěší chůzi. Při cestě z občerstvovny je oblíbenou vágus disciplínou slalom. S vágus etikou není v rozporu vlastnit bicykl (preferují se jednoznačně kola značky Ukrajina a jemu podobné), případně jakákoli jiná houm-mejd vozítka (koloběžky, prkna, kárky…).
Oblíbené je mezi vágusy posilování bicepsů, a to zejména ve spojitosti s degustací nápojů. Osvěžovny jsou pak často místem takových sportů jako páka či box a řeckořímský zápas všech proti všem. Následují je pak takové specielní disciplíny jako prohazování soupeře oknem (dveřmi), boj židlí (tzv. vágus-šerm) atd.
Mohla bych ještě pokračovat, ale raději vám nyní představím další možnost sportovního vyžití. Ač je každý vágus fanouškem motoskijöringu, jen málokdo si může dovolit ho provozovat. Jste-li jím ale přesto okouzleni a nechcete se svého snu vzdát, postupujte takto: sežeňte si psa a pořádné lano. Přivažte se za pas za psa (přivažte se ke hřbetu, ne ke krku!), laskavě ho popožeňte, a pak již jen vesele utíkejte. Tato varianta má mnoho výhod – je laciná, zdraví prospěšná, ekologická a dá se provozovat kdykoliv a kdekoliv (v létě na sucho či s nějakým vozíkem, v zimě můžete použít i pár prkének jako „lyže“). Pokud nejste schopni ukrást psa, můžete to zkusit třeba s vepříkem nebo jalovičkou (jste-li z venkova), s oslem (jste-li Albánec) nebo s ochotným kamarádem (ať jste kdokoliv).
A na závěr vyzývám: napište i vy o svých oblíbených vágus sportech! Jaké znáte, jaké rádi provozujete či byste rádi provozovali… Budu vám vděčna za rozšíření obzorů. A v těch nejlepších disciplínách pak můžeme uspořádat turnaj…
Hmm, zapomněla jsi na vzpírání. Nejlépe několik igelitových tašek naráz…
Včera jsem dal se psem 28km kros lesem zakončený nočním slalomem mezi smrčky (pochopitelně stále se psem na šňůře). Do toho na nás koukali myslivci, kteří stahovali z lesa ten den postřílené divočáky. Když pes chytil krvavou stopu zraněného zvířete, letěli jsme jak o závod. Ale fotit to z mojí pozice uvázaného nemohoucího ubožáka by bylo čiré zoufalství.
Sport je to krásný, ale skýtá určitá úskalí:
– omotaná tažná lana kolem hůlky (to je ještě dobré)
– kolem pasu – když si pes řekne, že chce běžet třeba vpravo a pak zas vlevo a oběhne vás zezadu (už se umím vyprostit)
– ale nejhorší je, když se náhle zastaví a vy najedete na špagát, on popoběhne a zase zastaví a výsledkem je bežka omotaná spagatem (už se taky vymotám)
Celkově jsem rád, že jsem psa jen jednou přetáhl holí a moje nervy byly stejně silné a pružné jako kompresní špagát, kterým jsem psa měl přivázaného.
vjedec: no vidiš to – eine gute idee!
Jako další dovednostní soutěž vágusího víceboje navrhuji loupání měděných drátů. Už mám grif i na UTP.