Na jabka je fronta, hlásí naše zpravodajka z Ázerbajdžánu.
Vše potřebné k životu
Bubenečská nádražka očima KZ
Bubenečská nádražka očima NPyřina
“Já do téhle nádražky chodím už dvacet let…”
“No tak mi řekni, kolikátá je tohle výčepní.”
“… a pamatuju si, že tohle byl jenom kiosek!”
“No ale kolikátá je to teda výčepní!?”
Bubenečská nádražka očima Matouše
Prý že mám vystihnout Bubenečskou nádražku pěti mistrnými větami. No dobrá.
Poklady tajuplných černých děr
Další z mé pečlivě nashromážděné sbírky hajzlíků pochází z jihoamerického Peru. Náš téměř měsíční pobyt byl protkán řadou nečekaných a vzrušujících dobrodružství, ať už šlo o strastiplné cestování autobusem vedle neuvěřitelně smrdutých záchodů, zběsilý úprk před útočným skotem v liduprázdných horách (rychlejší stovku jsem nikdy v životě nezaběhla, ani těžká krosna na zádech mi v osobním rekordu nezabránila), či jiné veselé a nezapomenutelné zážitky.
Bude tu navždy!
Tuhle jsem prohlásil, že nejotřesnější font všech dob je Brush Script STD. Zapomněl jsem však na jeho zdatného konkurenta. Takže kdybyste nevěděli, jakým písmem vysázet třeba diplomku…
Tour de Braník
Zažít aspoň jednu etapu Tour, ten cirkus, co po šestiúhelníku objíždí Francii? No a co… Jenže ono je to tak, že zajedete k nějakému městečku, kterým probíhá libovolná etapa a najednou jste v tom. Kdo že to vede, co že se to jede, na koho tu čekají ti lidi podél cesty?
Pejskové se koušou
Tento text vznikl po vytrvalé šikaně a nátlaku ze strany NPyřina. Abyste rozuměli, existuje žena, která NPyřinově mysli nedopřeje oddechu. Její hlas mu neustále zní v hlavě a on je nucen znovu a znovu přezpívávat něžná slůvka, která slyšel z jejích úst. A proto článek o této snové krasavici musí napsat někdo nezaujatý. Tedy já.
Lehce vykostěný netopýr
Velorex je vozidlem, které s sebou nese atribut lůzra, nuly, váguse. V mých očích však má tento stroj také atributy vznešené nedbalé elegance. Arogance ostaních motorových vozidel bledne před nenucenou grácií třepotajícího se netopýra.