Nausea naučila Dalibora housti
Branická 147/65. To je adresa, na níž se nachází hostinec U Kohouta z minulého kola. Celkem vás uhádlo šest, nejrychleji jako obvykle odpovědělo Veličenstvo a prý to bylo trapně lehké. A ani dnes vás zrovna dvakrát nepotrápíme.
Continue reading “Poznej svoje město 34: Poznej svoje embryo”
„Okamžitě všichni sem!“ zaječel náhle NP na procházce večerním Bělehradem. Jeho manický záchvat tentokrát patřil výloze cukrárny v Karađorđově ulici. A když jsme se všichni podívali směrem naznačeným jeho strnulou paží, začali jsme křepčit taky.
Interiér připomínající spíš osmdesátkovou nádražku než cukrárnu. Žádný přeslazený kýčovitý nevkus, žádná hra na francouzskou kavárničku. Jen kov, zrcadla a dorty ve výloze, roztékající se pod horkým balkánským sluncem hned vedle totál oldschool mašiny na zmrzlinu a prázdného mrazicího boxu. Jak trefně poznamenala Lisa: v těch na pohled nejhnusnějších podnicích mívají nakonec to nejlepší jídlo!
Continue reading “Poslastičarnica Aca, Bělehrad: Balkán naruby”
Lonely Planet pěje ódy na překrásnou krajinu a obsluhu, která vás napájí rakijou. Tripadvisor háže špínu na prý už tak dost špinavé a přeplněné vagóny. Pravda je, jak už to tak bývá, někde uprostřed. Na trati Sarajevo-Mostar se před válkou údajně jezdilo až 190 kilometrů za hodinu. Dnes se tu po kolejnicích houpají staré vagóny, které dostaly bosenské dráhy darem od švédského království.
Kino Ořechovka v minulém kole bylo skutečně lehké, poznali jste ho celkem čtyři. Uvidíme, jak vám dá zabrat toto stavení.
Continue reading “Poznej svoje město 33: Jeden kohout na jednom smetišti”
Svět se fakt zbláznil. My vám tady každý týden doporučujeme zajímavé akce, ukazujeme utajená zákoutí, přinášíme zprávy z konce světa, zpovídáme nevšední lidi, a nikdo to neocenil. Pak si jednou dovolíme do někoho rýpnout a rázem si nás bere do huby půlka internetu. Uf. Pojďme radši na kulturu prvního školního týdne.
Na tureckém bazaru v Sarajevu jsme vlezli do malého krámku s kávou. Stařík v něm prodával – inu, kafe. Bosenské a dobré, v libovolném množství, ještě teplé z pražení. Jen co jsme vylezli ven, přitočil se k nám párek mladých českých turistů, kteří zmerčili krajany. „Jaký druh kafe kupujete?“ zeptal se týpek. Nevíme, jestli jsme mu měli odvětit, že výběrovou peruánskou faitrade robustu vysranou kriticky ohroženými lemury, nebo mu rovnou nacpat do krku takové to kvedlátko z frenčpresu. Ano, i na Balkáně jsme se střetli s kávovými fašisty.
Continue reading “Turek ve skleničce a další hříchy nové doby”
„To je krása, že ještě existují nádraží, kde je zakázáno fotografovat,“ rozplývali jsme se poté, co nás dva sekuriťáci vykázali ze stanice Sarajevo. Pracovali zjevně velmi efektivně: v okamžiku našeho nuceného odchodu už v nádražní hale nikdo nebyl. Zato přilehlá hospůdka byla plná.
Chce se mi čůrat. A na kafe. Eurokrém! Kdy už se půjdem koupat? Je mi horko! Nebylo zbytí – jediná možnost, jak zabránit vzpouře ve vágusí redakci, byl výlet do muzea Nikoly Tesly. Nikdo ovšem nemohl tušit, že ve vile ve sluncem vypálené, indiferentní a vylidněné bělehradské čtvrti na nás čeká zážitek, jaký by nevymyslel ani Gogol s Kafkou dohromady.
Srbská varianta společnosti JLV se jmenuje Želturist. Jak jsme měli zjistit, název je to víc než přesný. Alespoň pokud bychom měli soudit podle nejnádražkovitější nádražky na bělehradském nádraží, kde nám srdce skoro puklo žalem.
Minulé kolo naší soutěže bylo až nečekaně lehké. Pasáž z Vodičkovy do Navrátilovy ulice jste poznali dokonce čtyři. Tak si to tentokrát zase trochu ztížíme, což?