Archive | Nádražky RSS feed for this section

Staré Město u Uherského Hradiště: Závan horkého léta

14 Úno

Staré Město u Uherského Hradiště: Závan horkého léta

Toho času, kdy se lámal červenec a srpen, Uherské Hradiště už po 43. opanovaly filmuchtivé proudy více či méně zapálených diváků. Horké léto a večerní posezení u borovičky však zvládlo unavit i kritickou filmovou sekci a komfort i dobré filmové bytí a bydlo jí začlo být málo.

(dále…)

Hulín: Konzumuji, tedy jsem

3 Led

Hulín: Konzumuji, tedy jsem

„Toto sou kurva svátky na piču. Bez sněhu…“ stěžuje si štamgast Jeník v hulínském bufetu Mašinka, který je – ano! – stále v provozu. V kamnech příjemně praská oheň, mě však čekají povinnosti. Zatímco hosté zabředají do hovoru o tom, že umřel Rajko Doleček, nechávám si ujet svůj spoj ku Praze a mířím do nádražky, známé též pod názvem bufet Otevřeno.

(dále…)

Zugdidi: Místo, kde nabereš celoživotní zpoždění

13 Pro

Zugdidi: Místo, kde nabereš celoživotní zpoždění

Tahle srpnová noc v Zugdidi byla příliš krátká a následující letní den příliš horký na to, abychom šli spát. Dopujeme se rychlými cukry z čurčchely, gruzínské falické odpovědi na Snickers, bereme tágo a za deset minut jsme na konci té nejslepější gruzínské ulice. Upocený taxikář Zviad, který věří tomu, že díry v karosérii jeho meďáka postupně transformují v kabriolet, si může být jistý, že i přes nízkou kvalitu jeho vozu se s ním svezeme i zpátky. Dál za řeku Enguri se totiž bez víz nedostaneme. Zbytky energie investujeme do přemlouvání strážných na gruzínsko-abcházské hranici. „Jak daleko můžeme jít? Kde přesně vede hranice? A proč mě tam nepustíte, když jsem se narodila v Abcházii?“ zkouší to na mladé kluky z pohraniční policie moje divoká kámoška z Tbilisi, která musela kvůli násilí na počátku 90. let se svou rodinou z Abcházie utéct.

(dále…)

Mumbaí Central: Břicho Bombaje

6 Pro

Mumbaí Central: Břicho Bombaje

„Ruce vzhůru!“ ozývá se mi náhle za zády. Pomaličku se otáčím a kráčím zpátky do nádražky. Už jsem myslel, že ve stanici Mumbaí Central se tohle odpoledne nic stát nemůže. A ono jo…

(dále…)

Púna: Nádražkové obludárium

22 Lis

Púna: Nádražkové obludárium

Púna zaujímá v mé myšlenkové mapě zvláštní místo. Přesněji řečeno, nezaujímá tam žádné místo. Nikdy jsem nevěděl, co si o tomhle městě vlastně mám myslet. A po návštěvě zdejšího nádraží pořád nevím vůbec nic – kromě toho, že chci odsud co nejdřív vypadnout pryč.

(dále…)

Proč všichni nakupují výhodně a nikdo netratí

12 Lis

Proč všichni nakupují výhodně a nikdo netratí

Opakování je matkou moudrosti a dobré kšefty dělají dobré přátele. Tak si jenom ještě jednou zkusme sesumírovat výhody a nevýhody vlastnictví prvního či druhého vydání naší nádražkové epopeje Chcípni do rána na chlupatý zuby (a na horečku omladnic)!.

(dále…)

Ahmadnagar: Térá kjá hógá, Kálijá?

8 Lis

Ahmadnagar: Térá kjá hógá, Kálijá?

Menší starobylé nádraží někde uprostřed vyprahlé pustiny. Teplé podzimní dopoledne, ale klidně by mohl být i jarní podvečer. Je to celkem jedno – den ještě pořádně nezačal a nejspíš ani nezačne. Po nástupišti se líně plouží pár cestujících a horký vzduch občas provětrá jen mávnutí křídel místního holuba. Vlak dobržďuje, zastavuje. Při došlápnutí na perón podvědomě sahám do kapsy pro harmoniku. Vítejte v Ahmadnagaru.

(dále…)

Bhópál: Když v nádražce houstne dým

1 Lis

Bhópál: Když v nádražce houstne dým

„Bhópál ve dne? To by byl dobrý název pro něco. A Bhópál v dešti ještě lepší,“ píše mi Betla. Sice zatím nevíme, co by se tak mohlo jmenovat, ale obě potenciální jména nás napadají, když podávám hlášení, že stepuju před bhópálskou nádražkou a odhodlávám se ke vstupu. Venku poprchá a vevnitř je mlha. Ne kvůli vzdušné vlhkosti, ale protože kuchař to nějak přehnal s flambováním. Jako třetí varianta se tedy nabízí Bhópál on fire. Jde se dovnitř.

(dále…)

Bína: Nejlepší věci jsou skoro zadarmo

25 Říj

Bína: Nejlepší věci jsou skoro zadarmo

„Kamže to jedeš? Bína? Kde to je? A co tam budeš dělat?“
Přiznám se vám bez dalšího výslechu, železniční stanici na křižovatkách tras Guna–Katní a Bhópál–Džhánsí jsem si vybral hlavně proto, že první jmenovaná trať nevedla mým směrem, a v Džhánsí i v Bhópálu jsem už v nádražkách byl. Tak to je.

(dále…)

Čitrakút Dhám Karví: Kudy chodí dějiny

18 Říj

Čitrakút Dhám Karví: Kudy chodí dějiny

Ptáte se mě, proč po Indii tak rád jezdím železnicí? Inu proto, že vlak mi o téhle zemi řekne úplně všechno. Nebo aspoň skoro. Ve druhé třídě, ať už spací nebo sedící, poznáte celou Indii nejlíp a bez námahy, pokud tedy za námahu nepovažujete povalování na modré kožence.

(dále…)