Archive | Nádražky RSS feed for this section

Bhuvanéšvar: Snídaně v trávě

25 Bře

Bhuvanéšvar: Snídaně v trávě

Pokud cestou do Bhuvanéšvaru usnete ve vlaku, nebojte se. Hlavní město státu Uríša přejedete jen těžko. Na nádraží vás bezpečně probudí ženský hlas ve staničním rozhlase, který zpívá tak vysokým tónem a tak prapodivnou intonací, že ihned vyskočíte z lehátka a budete chtít vytrhat dráty od repráků. Ale ani to by příliš nepomohlo. Na mimořádná hlášení se k playbackové hlasatelce přidává i živý mužský kolega a zpívá úplně stejně. Těžko říct, jestli takhle mluví v urijštině všichni, ale poslouchat se to nedá.

(dále…)

Smaženky a machři

19 Bře

Smaženky a machři

Třetí vágusí knížka o nádražkách je tu! A je zase trochu jiná než naše předchozí díla. Pámbů nám prdel neroztrhl, na chlupatý zuby jsme nechcípli a dobře nám pořád je. Přesto jsme se dočasně rozdělili. Smaženky a machry napsal NP jako sólo projekt a nepřekročil přitom indické hranice. Nečekej ale obyčejný gastronomický bedekr s hodnocením kvality smaženek. Tohle je mnohem spíš průvodce po celé současné Indii se všemi jejími krásami, bizáry i problémy. Bohatá historie a komplikovaná současnost, která se odehrává ve vlacích, na nádražích a v nádražkách. Tak už neváhej a kupuj lístek do druhé třídy, za chvíli vyrážíme.

(dále…)

Jašvantpur: Mezi Scyllou a Charybdou

18 Bře

Jašvantpur: Mezi Scyllou a Charybdou

Cože? Tady je nádražka i na mapy.cz? podivuju se na příjezdu do železniční stanice Jašvantpur na kraji karnátackého hlavního města Bengalúru. Skutečně, na mapě je hned vedle piktogramu mašinky zakreslen i obrázek zkřížené vidličky a nože. A není v ní zanesen nadarmo.

(dále…)

Čandrapur: Čistota půl zdraví

4 Bře

Čandrapur: Čistota půl zdraví

Po Indii cestuju vlakem už skoro patnáct let. Ale dodnes jsem nepochopil jednu věc: v kterých vlacích se noční cestování bez místenky toleruje a v kterých ne. 12589 GKP SC Express patří evidentně do první skupiny. Nejenže pro ležící pasažéry není na chodbičce kam šlápnout. Nejenže se ke svému lehátku probíjím dobrých pět minut. Ale když se k němu konečně dohrabu, s hrůzou spatřím, že už na něm leží dva chlapi a dvě děti.

(dále…)

Kóttajam: Muži v černém

26 Úno

Kóttajam: Muži v černém

Že jsme překročili kéralské hranice, jsem poznal okamžitě. Do vlaku nastoupil děda s náručí plnou losů a začal svádět cestující k drobnému hazardu. A to není jediná neřest, kterou tento indický stát nabízí. Místní palmové víno je vyhlášené, a zároveň je Kérala jedním z mála míst, kde neplatí zákaz porážky krav, a můžete se tady futrovat hovězím masem až k prasknutí.

(dále…)

Borová u Poličky: Lahvové to go

12 Úno

Borová u Poličky: Lahvové to go

Je nedělní odpoledne a já konečně naplnil slib našemu psovi, výlet jen nás dvou, bez dětí, v klidu zimního lesa. Únorový pochoďák Ždárskou vrchovinou zakončujeme v časovém předstihu v obci Borová u Poličky, ležící na lokálce Žďárec u Skutče – Polička. Čas zbývající do odjezdu vlaku vybízí k návštěvě občerstvovacího zařízení a tak v místě zjišťuji dostupné možnosti. Hle, hned v těsné blízkosti nádraží, v bývalých prostorech skladů dráhy, je nové bistro, nabízející dle googlu rozličný sortiment. Přes mé původně jiné představy o místním lokále jdu sem a v tu chvíli netuším, že by se mohlo jednat o předmět recenze doličné.

(dále…)

Ráňčí: Konzum mezi maoisty

5 Úno

Ráňčí: Konzum mezi maoisty

Do Ráňčí rozhodně nemíří davy návštěvníků Indie z dalekého západu. Není to ani tolik způsobeno nedostatkem přírodních nebo kulturních zajímavostí, jen prostě v konkurenci jiných destinací nemá hlavní město jednoho z nejchudších států šanci uspět. Když už se do Ráňčí zápaďáci dostanou a nedejbože otevřeně přiznají, že by se chtěli zdržet delší dobu, rovnou se o ně začne zajímat indická tajná policie. Obávají se totiž, že si přijeli plnit revolucionářské sny u naksalitů – místních maoistických guerill.

(dále…)

Děčín: Návrat ztraceného syna

29 Led

Děčín: Návrat ztraceného syna

Jsa majitelem „in-stovky“, připadá mi ten život najednou nějak jednodušší. Teda ne že bych i v dobách dřívějších nenajezdil vlakem pár tisíc kilometrů měsíčně – jenom jsem to prostě přestal řešit. A tak když zrovna vyhlásím prokrastinační den, zajedu si z Budějovic na pivko třeba do Děčína.

(dále…)

Michalovce: Šariš, predátoři a plameňáci

22 Led

Michalovce: Šariš, predátoři a plameňáci

Do Michalovců přijíždím autobusem z Užhorodu. Jsem lehce zmaten tím, kolik je, protože jsem vyjížděl ve dvě, asi hodinu trvala celní kontrola na hranici a zároveň s návratem na Slovensko přejíždím do jiné časové zóny. Z autobusu vystupuji přímo na autobusovém terminálu, který je hned u vlakového nádraží.

(dále…)

Josefův Důl: Vzhůru do bezvědomí

8 Led

Josefův Důl: Vzhůru do bezvědomí

Z nádraží jednou nohou na Jizerskou magistrálu, anebo taky do Kiosku Dřevěnka, který supluje místní nádražní hostinec. Turisty láká horskou rustikálností, lufťáky vzdáleností od tenisových kurtů a lokály cenovými relacemi a tím, že je to jediná kloudná hospoda široko daleko. Kolegové z mojenádražka Kiosek jako nádražku neklasifikovali, ale za mě splňuje všechny parametry, a to max. 30 metrů od nádraží, pivo a velký panák pod třicet, tedy lidové ceny, výzdobu lokálu ve službách lidové tvořivosti a výrazně inkluzivní prostředí.

(dále…)