Chlumec nad Cidlinou byl dříve znám hlavně díky zámku za lesem a prohře sedláctva v bitvě roku 1775. Nyní je na čase, aby byl znám i díky nádražce.
Já vás všechny přechčiju!
Jiskřivý sníh v metropoli je v pdachu! Odkryta jsou hovna v místech, kam serou psi. Pohled na tuto bohatou nadílku, která se skrývala pod sněhem, mi znovu evokoval romantické úvahy o Vánocích. Ty byly krásné jako princezna (a jako Vědec). Zvláště pro mě se staly událostí nevýslovného významu. Vědec mě totiž obdařil dárkem, který mě vyzvedává ve vývojové řadě o několik stupňů více – tedy pasuje mě na muže.
Malý košer cestovatel
Život je bílý dům…
To si takhle člověk vyrazí z Krasnojarsku na skály za městem (přírodní rezervace Столбы), pije čaj na prosluněných vrcholcích žulových věží, ale pak přijde okamžik, kdy se zkrátka toho čaje v močovém měchýři potřebuje zbavit. Jelikož odbočení z vyšlapané cesty znamená zapadnutí po pás do sněhu, nelze se v tomto případě vyhnout návštěvě místního “bílého domu”. Dobrou chuť, jestli právě obědváte!
Roskilde – George’s Bodega
Vzhledem k tomu, že už tu máme jeden precedens (Brusel), rozhodl jsem se, že dám nádraží v Roskilde ještě jednu šanci a všechna restaurační zařízení v okruhu 50 metrů kolem stanice prohlásím za nádražku.
Nejlepší mužské vlastnosti
Před našimi sportovci z Modety Jihlava bledne závistí nejen celá základní jedenáctka Sampdorie, ale i módní policie…
Z královnina sklípku…
Ačkoliv je shnilé království jedna z nejšťastnějších zemí na světě, místní ceny alkoholu jsou neveselé, a tak jsem tu nucen pít dobroty, kterých bych se normálně ani netknul. Myslím, že za pár měsíců bude můj žaludek připomínat něco mezi ostravskou olejovou lagunou a vnitřkem černobylského sarkofágu. No nic, alespoň jsem pro vás připravil krátký test těch nejlevnějších utrejchů ze zdejších sámošek…
1) Dansk Pilsner
Continue reading “Z královnina sklípku…”
S brokovnicí do dubu
Tyhle kluky z Belgie zbožňuju. A můžu si dokonce vybrat ze dvou důvodů. Buď jsou to melancholické kytarové podklady, nebo ultimátní elektronický masomlejn jako od Horsta Fuchse. Being Kurtwood bylo skvělé i s Acherem a Bleubirdem a hostovačku Radical Face na druhém albu jsem si zpíval místo vánočních koled. Na nové desce se posouvají se někam k dubu, ale v jejich podání to zní trochu jako mluvení do dubu. Titulní Shotgun Rules s hostující Marinou Gasolinou dává, zato M. Sayyid z Antipop Consortium na můj vkus moc nezazářil. Ale to neznamená, že je mám míň rád. Někoho, kdo nahraje písničku s takovýmhle názvem a videoklipem, totiž nemůžete jen tak zavrhnout.
A jak by řekl klasik Google coby odborník na překlady z vlámštiny: “Ale spíše než nadále vyřizovat sednout, a rozhodli Graap Geeter pak ale novou strategii Shotgun Pravidla a volného hodu line prostřednictvím svého nového labelu Marathon Of Dope.” Takže TADY to je.
Tady to není jako na 007…
Honza mi dal dva lístky, že hrají s Janou Koubkovou na Pražském hradě, a že můžu pozvat a oslnit nějakou lepou devojku. Půl dne jsem přemýšlel, která bude ta pravá – až jsem nakonec pozval Jiřího.
Das ist meine Flasche, Scheisse! Ich bin Berlin!
