VÁGUS.CZ

Toho času, kdy se lámal červenec a srpen, Uherské Hradiště už po 43. opanovaly filmuchtivé proudy více či méně zapálených diváků. Horké léto a večerní posezení u borovičky však zvládlo unavit i kritickou filmovou sekci a komfort i dobré filmové bytí a bydlo jí začlo být málo.

(more…)

Jako harvestor zapříčinil zánik trampské osady Zlaté dno, tak pilný developer určuje budoucí tvář Masarykova nádraží a důsledně smazává útulné a poetické, i když špinavé a zašlé, stopy zákoutí a institucí s pestrou historií. Zánik Bistra Flip jsme oplakávali dlouho a teď nás už nadosmrti budou pronásledovat výčitky typu „Neměl jsem ho zanedbávat a měl jsem do Flipu chodit častěji, třeba by to pomohlo, třeba by ještě žil.“ Čas otupil i nevrlé vystupování nekompromisních žen za výčepem či pultem. Naopak nostalgie ztraceného přidala na gastro kvalitách dva dny staré, olejem nasáklé topinky dosahující neobyčejného stupně tvrdosti – do ní se jako do proustovské madlenky vtisklo kouřem nasáklé klubko dojmů a vzpomínek.

(more…)

Nic nekončí, jedeme dál!

Sice jsme tenhle vagón dlouho odbržďovali, ale přes náš ikonický svážný pahrbek se nakonec stejně překulil. Pro velký zájem připravujeme druhé vydání naší druhé knihy o nádražkách Chcípni do rána na chlupatý zuby!

A nebude to jen prachmizerný dotisk. Tahle edice bude doplněná a rozšířená, abyste nebyli ochuzeni o nic, co se v inkriminovaných nádražkách za ten rok a půl od prvního vydání stalo.

(more…)

Řevnice prý mají zámeček. Nikdy jsem si ho ale nevšiml, ač mi město ani jeho okolí není zrovna cizí. Důvod je nabíledni. Když pominu místní kulturní událost roku, a to festivní, kotlíkářskou Portu konající se v lesním divadle, dostaneme se k zásadní řevnické dominantě, Hotelu Grand.

(more…)

Výjimečně vím přesně, kdy k mé návštěvě Margecan došlo. Bylo to 17. září 2016. Vím to ale jen díky e-jízdence, kterou jsem vylovil ve virtuální propasti mého mailu. Informace je to nicméně spíše nedůležitá, podstatné je, že má osamělá, byť spanilá pouť do Košic mě zavedla i do vesnice Margecany.

(more…)

O hejnické nádražce jsem se doslechl při návštěvě libereckého kraje od moudrých příbuzných Báry, a to dokonce jako o fungujícím, milém zařízení. Zimní výprava do příhraničního Bílého Potoka se tak nemohla obejít bez zastavení na hejnickém nádraží. První návštěva Hejnic však nevedla k pozitivnímu nálezu. Nádražka se tu sice nacházela a jevila i známky nedávného života, ale skrz potemnělá okna jsme viděli jen obrácené židle a pracovní nářadí, ač dle rozpisu mělo být otevřeno. Nuže, snad jen rekonstrukce, řekli jsme si a uložili si Hejnice do paměti jako destinaci, která ještě není úplně hotová.

(more…)

„Podívej, jak nás to město láká do své náruče!“ rozplývá se Hochficht, když poprvé zahlédne sloupce dýmu stoupající ze dvou chladicích věží kladenské elektrárny. „Nepřipomíná ti to snad napřažené lidské paže?“ ptá se hlasem ještě roztřesenějším než naše žlutá Regionova. „No jo, máš pravdu. Lorenzo Bernini hadra,“ přizvukuje NP a zasněně vyhlíží dlouho očekávaný cíl naší výpravy. Malebný soumrak a tři piva v krvi odkryjí romantickou a estetickou stránku i v těch nejotrlejších nádražních povalečích. Málo platné, Kladno prostě je česká odpověď na Vatikán. Přinejmenším v naší fantazii.

(more…)

V každé zemi existují místa, kde nechcete žít. Historie, mýty a legendy, mediální obrazy reálné i smyšlené – všechno tak nějak podporuje fakt, že se tam žije za trest. Ve skutečnosti může jít o obyčejné, vlastně vcelku milé oblasti. Ale se svou pověstí jen tak lehko nepohnete, ať už jste ostrakizovaná bytost či město. Upřímně nevíme, jaký je skutečný život na Kladně. Možná fajn bydlení blízko metropole. Ale koho zajímá realita vně fantazie? Když jsme se blížili k městské části Kladno-Švermov, odhodlalo se město dostát obrazu svému.

(more…)

Kdesi na dalekém severu se nachází víska zvaná Chrastava. Jednou za čas zde zavane mladá kultura – to když místní mládež pořádá veselý festival zapadlých, leč cílevědomých kapel ve vybetonkovaném prostoru chrastavského koupáku. Také se tu často přestupuje. Ale hlavní dominantou tohoto sídla je jisté zařízení nalézající se na nádraží. Ano, chrastavská nádražka je vyhlášená. Předcházejí ji jak zkazky spokojených strávníků, tak reklamní tabule vyvěšená hluboko ve městě.

(more…)

Doba večeře už spíše minula a po návštěvě jedné restaurace ani nemusel být důvod hledat další stravu, ale v tu chvíli mi na mysl opět přišel zapadlý nápad, dopřát si konečně něco, cokoli, v čínské restauraci umístěné do jednoho z rohů Masarykova nádraží. O Flipu toho již bylo napsáno mnoho a ještě více jistě bude (prorokuji mu dlouhou a neměnnou existenci). Na „masaryčce“ se ale přitom nachází další stravovací zařízení, neprávem opomíjené. Ani jedno zřejmě jako klasickou nádražku klasifikovat nemůžeme, ale jídla i piva se vám zde dostane. Srovnáme-li navíc nabroušenější atmosféru ve Flipu s rodinnou pohodou a úsměvem obsluhy v řečené čínské restauraci, můžeme si podnik zvolit na míru, dle aktuální nálady. Ale postupně.

(more…)