Nausea naučila Dalibora housti
Kdy už tam budem? Obligátní otázka účastníků naší zimní výpravy. Brzy, vzdušnou čarou je to už jen pár kiláků! Jenže jak už to tak bývá, cesty vzdušnou čarou jsou nedosažitelný ideál a cesty skutečné jsou mnohem delší. Svíjí se klikatými a hlubokými stržemi, jsou zaváty hlubokými závějemi a nekončí ve vzdušných zámcích, ale v nádražních restauracích, tentokrát v Úštěku.
Také jste si mysleli, že litrová láhev jamajského rumu nebo irské whisky v ceně osmi Eur je ten nejlepší suvenýr z dovolené v bezcelní zóně? S podobnou představou jsem vstupoval do samoobsluhy v Italském Livignu. Stačilo se ovšem v obchodě chvíli rozhlížet a mezi vyrovnanými láhvemi Bacardi, Tullamorek, Amundsenů a podobných nápojů pro snoby (Tuzemák jsem nenašel) nešlo přehlédnout řádku láhví v ceně dvou Eur. A nebyla to balená voda, Okena ani technický líh, ale láhve s konzumním alkoholem! A kdo si Euro připlatí, může mít dokonce líh cereální! Příznivci racionální výživy jistě ocení.
“Čekali jste kripla, co? A já místo toho už zase šlapu!” Tak jednoduché to ale nebude. Naše kamarádka Hanka Žába Doležalová pořád necítí nohy a šlape za ni mašinka. Je to už víc než měsíc, co se na mistrovství světa v MTBO v Portugalsku rozsekala na kole tak, že si rozdrtila dva obratle. Mícha naštěstí zůstala vcelku, a tak pořád zbývá naděje, že to rozhýbe.
Hanku jsme navštívili minulý týden a u příležitosti jejího svátku jsme jí předali vágusí tričko. Aby to nebylo tak na hovno. Pokud nejste vágus a disponujete i nějakou tou korunou, můžete Žábě přispět na rehabilitaci a léčení prostřednictvím Nadace orientačního běhu. Číslo účtu je 1500043001/5500. Variabilní symbol je 111222333.
Dárce současně prosíme o vyplnění smlouvy a zaslání na adresu Nadace OB. Příspěvek lze poté odečíst z daní.
Ty klackáče a dres SF Paris si musel půjčit. Šišku držel v ruce poprvé v životě a půl hodiny v kuse se vydržel vyptávat, proč se nesmí nahrávat dopředu. Ale nakonec nás všechny zastínil. Včetně módní policie…
Rugby je sport jen pro skutečné muže a náš model budiž důkazem! Šňůrečka laškovně vykukující z cimbuří je jen třešničkou na dortu. Ani zbytek gardéroby nemá chybu, ať už mluvíme o dresu, jehož grafické prvky směřují k onomu důležitému místu, nebo o “kalhotech” nejrůznějších tvarů a barev. Živoucí důkaz toho, že i sportovci se mohou oblékat stylově. Dnes hodnotím na 100 lahváčků ze 100, bez debaty!!!
P. S.: Pan Vědec se v naší módní policii neobjevuje poprvé a díl od dílu se lepší. Věštím tomuto chlapci velkou budoucnost!
S novým jarem nový harém. A taky nové vágusí triko. Je z biobavlny a sedne jak prdel na hrnec. Jen se podívejte, jak to sluší našim modelům. Objednávejte u knjaze Miloše (knjaz tečka milos zavináč vagus tečka cz) a buďte k němu uctiví!
Sněhy roztály, bažiny vyschly a tak jsem po dlouhé zimě konečně sebral odvahu a vyrazil prohnat kolo po lesních pěšinách. Dorazím na místo nedaleko Cukráku s malebným výhledem na vltavské údolí. Na chvíli zastavím, protahuji se a kochám podvečerním výhledem. Idylku kazí jen neodbytný zápach všem dobře známý z veřejných záchodků. V duchu si říkám, jací jsou to lidé prasata, že svou potřebou dokáží znesvětit tak krásné místo. To ještě netuším, že všechno je jinak…
Vágus módní policie opět zasahuje. Když vyrazíte na hory do Rakouska, vemte si s sebou nejen placatici, ale i šitíčko…
Vědcův až příliš ležéní outfit hodnotí Betla:
Nevím, nevím, co si s tímto modelem počít. Kalhoty chválím. Promyšlená práce s detaily jim dodává ten správný vágus šmrnc aneb: díra je nejlepší krejčík! Můžeme ovšem vésti debatu, zda toto umístění není již poněkud klišé… Kladně rovněž hodnotím výběr modela – profesionál každým coulem…
Co ovšem nemohu přenést přes srdce, je mikina a ostatní doplňky. Je opravdu nutné uchylovat se k možná kvalitním, ale tak nudným, bezkrevným, tuctovým a fádním “outdoor” výrobkům, když lze najít tolik krásných uválených mikin, pletených svetrů po dědovi, poctivých pracovních rukavic… A to nemluvím o takových bonboncích jako například o vaťáku!
Za tento nedostatek mohu ohodnotit maximálně na 50 %.
Dnes zde máme lahůdku pro fanoušky Stanleyho Kubricka. Kdo jako první napíše do komentářů správné jméno filmu a bolavého orgánu, který se honosí názvem guliver, získává pívo! A nepodvádět! Kdo použije google nebo wikipedii, dostane sukovicí po palici!
Stejně jako soumrak o čtvrté není v listopadu náhoda, tak i má návštěva kralupské nádražky byla ložená, už když jsem po desáté usedal na kolo v Novém Boru. Po více než pěti hodinách jsem dorazil podzimní krajinou do Kralup a bylo jasné, že za světla už do Prahy nedojedu a budu muset muset v souladu s jízdním řádem využít místní nádražky.
Continue reading “Kralupy nad Vltavou: Ten pán se zbláznil!”