Dvakrát mor, jednou GORE

Dnes představuji skupinu, která pochází z Žatce, říká si Šílený Řezník po anglicku a její frontman používá umělecké jméno Barbarud Hrom. Máte síly pokračovat? Fine, jedeme dál.

Tak tedy: česká kapela Maniac Butcher hraje již od roku 1992 a kromě B. Hroma se této hudební řezničiny účastní ještě Vlad Blasphemer se svými vpravdě pekelnými kytarovými party – můžete ho znát i z ostatních jeho projektů, jako jsou Detonator666 nebo Zlo. Duo ještě doprovází automatický bubeník, který (bohužel) žádné metalové jméno pravědpodobně nemá. 

Maniac Butcher hrají klasický black metal, což poznáte například podle toho, že běhají s bílým make-upem na líci a obouruční dřevorubeckou sekyrou v dlaních po středověkých rozvalinách a křičí u toho: “U-ááá!” Rovněž po textové stránce mají co nabídnout, a pokud by vám snad v něžném proudu medového hlasu Barbaruda Hroma nějaké to slůvko uniklo, pak vězte, že podle metalistické wikipedie Encyclopaedia Metallum jsou hlavními tématy řeznické poezie “Battles, Satanism, Victory.” How sweet!

Co dodat? Přeji příjemný poslech.

+ soutěžní otázka: Blackmetalisté se poznají podle bílého make-upu, kterým navozují dojem obličeje mrtvoly. Zpěvák Maniac Butcher ho spotřebuje víc, než jiní blackmetalisté. Proč?

Maniac Butcher – What’s Good For You, That Good Is

MÓDNÍ POLICIE – Malý teoretický úvod

No dobrá. Když už sis si našel tyhle stránky, budu věřit, že tě to fakt zajímá. Takže pokud chceš obětovat celej svůj život vágusení, tak sis kliknul na správnej odkaz. Ale varuju tě rovnou: jestli ti jde jenom o nějakou rádoby drsnou imidž, tak to se rovnou otoč na židličce a odjeď třeba do indielabels.

Víš, bejt vágus je hrozně těžký. Je to nekonečná cesta a správnej vágus si vždycky volí cestu nejtěžší. Pokud si myslíš, že si oblíkneš drahý trendy hadry, co vypadaj jako z popelnice, ostentativně si koupíš lahváče, aby to teda jako vypadalo, a pak se pudeš nacpat popcornem do multiplexu… no tak to už ti ani knjaz nepomůže!

Vágus, to není jenom životní styl. Je to víra! Vágus musíš bejt celým svým srdcem! A jediný co jako vágus musíš uznávat, je knjaz Miloš a svobodnej duch. Na tom, co máš na sobě, skoro nesejde. Ale jenom SKORO! Protože s mantrou o svobodnym duchu by se nám sem moh vecpat taky každej, že jo. A to my rozhodně nechceme – všechny pozéry sukovičkou pěkně vymlátíme. O něčem tak tvrdym, jako budou údery naší módní letky, se ti nikdy ani nezdálo!

Ale abychom nebyli jenom tak zlí – když do toho půjdeš doopravdy, tak my budem stát za tebou. Život je boj a jednou koulí nenastříkáš, tak se připrav, že jako vágusovi ti bude každej druhej srát na hlavu. A proto tuhle rubriku chystáme taky tak trochu jako módní poradnu pro statečný a statečné. Zůstaňte s námi, první praktické ukázky obstaráme brzo…

Vágus s tebou!

P. S.: Přijde ti divný mluvit o svobodnym duchu a přitom někoho stíhat za to, co nosí? Ve vágusácký společnosti snad není místo pro nějaký škatulkování, ne?! Jo, máš naprostou pravdu. Ale my jsme kurvy a hrozně nás to baví!!!

Kořenov: železniční muzeum a griotka v PETce

Možná jste někdy viděli film Kalamita, který se natáčel na železniční trati Tanvald-Harrachov. Já jsem si ho v reálu prožil včera, když jsem se vypravil na běžkách z Jizerky na vlak. Asi pětikilometrová cesta z kopce mi v nefalšovaném blizardu zabrala skoro hodinu, než přede mnou z bílé tmy vystoupilo nádraží v Kořenově.

Continue reading “Kořenov: železniční muzeum a griotka v PETce”

Kniha otázek

O víkendu v Rokytnici jsme se seznámili se zajímavou publikací. Některé otázky nás donutily k zamyšlení. Copak byste na ně asi odpověděli vy?

Máte rád něco, co ostatní lidé ne?

Které slovo má nad vámi moc?

Které slovo má pro vás jiný význam než pro většinu ostatních?

Pohled na co vás obvykle nejvíce osvěží?

Jaká je charakteristická vůně vašeho domova?

Čeho máte doma největší zásobu?

Která z vašich zálib by vás mohla stát život?

Se kterou věcí se budete před smrtíloučit?

Který předmět přenecháte svým potomkům?

Petr Bakalář: Kniha otázek. Portál, Praha 2001.

Kráska a vágus

Můj chlapec má oči jako studánky, líčka jako čerstvě upečené vdolečky, zoubky jako perličky a úplně zarostlou čuňu. Tuhle na mě čekal před barákem a měl na sobě leteckou kombinézu, boty na platformě, jarmulku a na jarmulce nasazenou kšiltovku. Prvně jsem se schovala zpátky do baráku, že tam zůstanu a nevylezu, pak jsem ale odhodlaně vycupkala na podpatcích a v minisukni ven a šli jsme na romantickou večeři. Kráska a vágus! Prostě máme trochu problém sladit náš dress code. Doufám ale, že to nebude překážkou našemu láskyplnému vztahu.

Minulý týden jsem vyhazovala část jeho garferóby k popelnicím. Druhý den potkám váguse, co má na sobě jeho bývalou oblíbenou mikinu. Laškovně jsem k němu vyrazila (oba měli fousy a já mám – jako žena – sníženou rozlišovací schopnost) a v zápětí jsem hodila na těch podpatcích držku. Vágus se ohlédl a ušklíbl se. Tuhle fashion show vyhrál on.

Brusel – Karkeveldstraat

Při nedávné návštěvě za účelem prověření vágusového potenciálu hlavního města Evropské byrokratické mašinérie byl učiněn velmi pozoruhodný objev. Sice se nejedná o pravou nádražku, jelikož není součástí nádražní budovy (je v baráku přes ulici), přesto svůj nádražní charakter tato knajpička rozhodně nezapře. Navíc je to nádražka, jenž přežila i zrušení nádraží. Tímto nádražím dnes vlaky již jen projíždí.

Continue reading “Brusel – Karkeveldstraat”