Archive | Červenec, 2009

Hokus pokus

29 Čvc

Jak by se vám líbil takovýhle design? Lepší než minulý, nebo horší? A v čem a proč? Pište své názory do komentářů. Díky moc.

Pivnica in pizzeria pr’ Krištofu, Logatec

29 Čvc

Kde to sakra jsme? Kam jsme to dojeli? Jé, železniška postaja! A podívej, tady máš dokonce nádražku! Zastavte mi, ať to můžu zrecenzovat! Tak dobře, ale máš jenom deset minut! Vyskakuju a sedám k prvnímu stolku. Pěkná stinná veranda bez zbytečných dekoračních kokotin. Vedle mě česká rodinka. Náhodička. Obsluha sympatická, servírka docela kost. Na čepu velmi dobré Laško v několika různých mírách. Půllitr za 1,90 Euro. Natočený je v mžiku. Čas mě tlačí, ale stejně si to vychutnám. Akorát servírka nejde, tak nechávám peníze na stole. Škoda. Už ji neošouním. Mezičas 8:30. Za tu dobu by dal Lebka pět plechoutů.

Takhle nějak tedy vypadala moje mikrorecenze slovinské nádražky. Fotky bohužel nemám. Naštěstí má ale hospoda své vlastní stránky!

A železniška postaja v Logatci vypadá takhle.

Atmosféra: * * * * *

Obsluha: * * * * *

Pivo: * * * * *

Jídlo: nehodnoceno, nebyl čas

Hajzlíky: dtto

Nádražní PíáRko

17 Čvc

Tak mě napadá, proč vlastně dnes nádražky neinzerují v denním tisku?

/Přiložený scan z hranického věstníku, r. 1924/

Knjazův šleh: kulinářský hold česko-srbskému přátelství

15 Čvc

Vladislav Vančura věděl, že “blázniviny se rozsévají nazdařbůh”. Vágusí gourmet tým jeho slova do praxe převedl včerejšího večera. Šroubovicí náhod, nehod a drobných kuchyňských katastrof se nám podařilo v poslední chvíli stvořit magickou rásu. Šamanskou píci. Černokněžníkův gábl. Knjazův šleh. Jiřímu Babicovi slzy jako hrachy kanou na lem džísky a Zdeněk Pohlreich se škrtí v rondonu. Největší kuchyňský objev od doby smíchání prvního čuča s alpou je tady.

(dále…)

Miloš není posh

5 Čvc

V televizi tentokrát místo Miloševiće zpívá srbský Nohavica Đorđe Balašević, takže raději zase něco ze života knjaze Miloše.

S tou Karađorđeho smrtí to podle srbské pověsti totiž bylo trochu jinak. Karađorđe si spokojeně spal pod rozkvetlou třešní a snil o svobodné Srbiji, když vtom přiskočil knjaz Miloš a hbitě uťal svému bývalému příteli hlavu. Bezhlavý Karađorđe se ale jako správný rek ještě dokázal postavit a napůl vytasit šavli. Pak teprve jeho tělo definitivně kleslo k zemi.

Cluster bomb, nebo cluster fuck?

2 Čvc

Dnes při mně knjaz nestál. Místo Jelena mi tentokrát u večeře přistál Lav. I ostatní dojmy jsou poněkud rozpačité. Například doteď nemám jasno v tom, jak je to vlastně s vojenskou základnou nahoře na kopci nad Kopaonikem, kam jsem se byl dnes podívat za výhledy do země Kosovské. Jedna verze tvrdí, že tam mají Srbové radarovou základnu. Podle verze druhé jim ji už Amíci dávno vybombardovali kazetovými bombami, takže teď tam najdete jenom dvě stovky dobře schovaných nášlapných min. Přesvědčit jsem se radši nešel.

Ani dnes vás ale neošidím o kapitolu ze života bájného knjaze Miloše. I když tentokrát bude v té historce figurovat jen nepřímo. Nuže:

Když nechal knjaz Miloš v roce 1817 odkráglovat svého dřívějšího spojence Karađorđeho Petroviće, narazili funebráci na nepříjemný problém. Karađorđe byl totiž tak vysoký, že se jim nevešel do truhly. A tak milému Karađorđemu usekli nohy, aby mohl spočinout v klidu a míru.

Pak bych tu měl ještě několik historek o tom, že Albánci jsou takoví slovinští Vietnamci, ale to radši až někdy nad sklenicí Jelena…

Knjazi můj, při mně stůj!

2 Čvc

Je příjemné vědět, že knjaz všemohoucí vás vytáhne z každého průšvihu. Mně takhle zaplatil včera u večeře pivo.

A nyní již to podstatné. Jenom tak z nudy si v hotelu na recepci otevřu propagační časopis. A co na mě na straně 45 nevybafne:

Divčibare imaju dugu istoriju banjskog turizma. Sam naziv pominje se još davne 1476. Godine u turskom popisu Smederevskog sandžaka. Značajan podatak za istoriju banje je taj da je knjaz Miloš Obrenović posle Drugog srpskog ustanka od svog turskog pobratima Deli-age otkupio čitavu bisoraban, zajedno sa torovima i drugim zidanim objektima. Poznato je da je knjaz Miloš često posećivao ovaj kraj, obilazio čobane i kontrolisao njihov rad. U blizini “Gospodarskih koliba” bio je izvor hladne planinske vode, kasnije u narodu prozvan knjaz-Miloševa česma.

Jelenizacija je počela!

1 Čvc

Začalo to tak, že mi někdy na začátku března napsal Dani, že prý hledá někoho, kdo by se podílel na intenzivní propagandě jména Knjazova mezi dorostenkami a dorostenci z celé Evropy. Takže teď sedím v hotelu na Kopaoniku, studuju tratě a soupisky výprav a zítra mi asi vrazí do ruky mikrofon. Už teď můžu říct, že to bude veselé. A Vás, milí uctívači Jeho svatosti knjaze Miloše, začnu již brzy zásobovat historkami ze starých srpskich bájí a pověstí.

Na úvod snad postačí jen pár základních informací o Kopaoniku. To je nejznámější lyžařské středisko v Srbiji, které svůj největší rozkvět zažilo až po roce 1999. Když totiž zbytek Evropy vyhlásil embargo na Miloševiće, změnilo se pro Srby cestování do zahraničí v takový ojeb, že od té doby jezdí radši lyžovat jenom na kosovské hranice. Sněhu tu prý bývá dost. Problém nastává až s příchodem jara, kdy se po odtátí sněhové vrstvy naplno obnaží vrstva odpadků, které tady stačili lyžaři během zimy poodhazovat. Ale jinak je tu krásně a Kosovo hned za kopcem.