Kuneš: Pročs vlastně přestal hrát fotbal, bro?
OuBí: Víš, jak to je v dorosteneckým fotbale, kdy přijdeš do kabiny a borci tam na sebe vytahujou čuráky a baví se o tom, jak má kdo velkého nebo malého šulina a kdo má svěšenou prdel? Myslel jsem, že když člověk bude hrát třetí ligu se staršíma kopačkama, tak z týhle demence nadobro vypadne. Mýlil jsem se… Samozřejmě se tam našly cenné výjimky, ale ty byly koneckonců i v dorostenecký kabině. I díky nim jsem to nezabalil o několik let dřív.
Tys skončil proč? Srali tě trenéři a ty sis chtěl raději číst Holana?
Kuneš: Měl jsem k tomu takovou debilní romantickou historku, kterou jsem často opakoval. Jel jsem před zimní přípravou na koncert Current 93 do Benátek a když jsem pak nastoupil do přípravy a viděl tam právě to, o čem mluvíš, tak jsem se otočil a řekl, že končím. Ale asi to tak úplně nebylo. Když deš hrát fotbal, tak neprotřebuješ bandu filozofů, páč většinou stejně hrajou hovno. Ale sralo mě už strašně moc věcí. Fakin bafuňářství, mega soutěživý prostředí a taky jsem viděl starší kluky kolem pětadvaceti, jak objížděj hostovačky v divizích a hrajou za deset litrů, ale pořád sní o velký kariéře. Jasně, může to vyjít jako Vardymu, ale Zlín není Leicester.
OuBí: To je další věc, kterou jsem zjistil ve třetí lize. Borci po třicítce furt pendlovali mezi klubama v divizi nebo ve třetí lize, v lepším případě šli třeba do Znojma, který mělo zrovna „ambiciózní” tým. Za půlroku byl frajer zpátky v Kroměříži a hrál tam za dvacet litrů měsíčně s vidinou, že si ho zas všimne někdo z těch lepších týmů, který chtějí hrát o druhou/první ligu. Mohl jsem se možná kousnout, dát dvě sezóny a modlit se, že vypadnu někam do lepšího, ale v tý době mě už prostě fakin fotbal na soutěžní úrovni vůbec nezajímal. Možná byl trochu demotivující i zážitek se zkušeným přírůstkem v kabině Jardou Švachem, se kterým jsme jezdili po tréninku autem do Zlína. Ten do nás nasolil hafo nechutných historek ze zlínské kabiny. Říkal jsem si, že asi fakt nechci skončit na čtyři roky v kabině s nějakou obdobou Pennera, který jde každý den na trénink, fotbal už ho ani nebaví, a aby zabil nudu, tak si jde odpoledne zahrát do kasina ruletu.
Jakou jsi měl v kabině přezdívku?
Kuneš: No ujal se evergreen, o kterým si už mluvil – svěška, pan svěšený. Ta přezdívka měla bejt asi urážlivá, ale mě se to nějak vůbec nedotýkalo. Nechápal jsem, co komu přijde zajímavýho na mý prdeli. Pak jsem jezdil na in-linech a poslouchal rap, takže přišel další evergreen – feťák. Na ní bylo zas vtipný, že feťáku mi řikali spoluhráči, který celkem pravidelně šňupali piko, a nepřišlo jim to divný. Nejhůř ale dopad můj spolužák v žácích, kterýmu kluci říkali žilka nebo žilina, protože měl obří žílu na čurákovi. Skončilo to tak, že pak nechodil ani do sprch. Největší svátek byl, když jsme hráli proti Žilině a všichni si mohli zaskandovat „Pome Žilina“ a strašně se smáli a ukazovali si na něj prstem. Dětský kolektivy jsou ultrakrutý, to se málo řeší. Ke vší tý smůle pracoval otec toho kluka jako popelář. Prostě si zažil strašný psycho a doufám, že je v pohodě a všechno to nějak ustál.
Co ty, jakous měl přezdívku?
Chcete si přečíst všechny veselé historky z hřiště i z kabiny? Kupte si za 89 korun náš sborník Dobře už bylo.