Máme za sebou nejen Den republiky, ale i premiéru prvního letošního bollywoodského trháku. Agnipath. Ani ne tak remake, jako spíš pocta původnímu filmu z roku 1990. Šli jsme na noční projekci, protože ostatní lístky už byly vyprodané, čekali jsme půl hodiny ve frontě a vyšlo na nás místo jen v první řadě. Ale už po deseti minutách jsem si říkal, ty vole, tohle je masakr.
Brutální, ale fakt brutální akční scény. První písnička až po hodině. Hrithik má charakterní roli, tancuje jen asi minutu a to ještě vylitý jak váza. Ale hlavně Saňdžaj Datt. Esenciální bollywoodský überpadouch, co nějakou dobu i regulérně seděl, si vyloženě užívá postavu bezkrka, který mezi škrcením, topením a podřezáváním nevinných vesničanů recituje hlášky ze sanskrtských eposů. Muziku ještě tvrdí fantastický Riši Kapúr coby afghánský mafiánský don. Koncentrace zla větší než na nedělním obědě u Hitlerů, kladnou postavu aby člověk pohledal. Teda jedna by tam byla, ale umře už někdy ve dvacáté minutě. A my sledujeme perfektně vystavěný příběh o velké pomstě.
Jenže po přestávce se to celé sesype. Ve druhé půlce film ztrácí tempo, občas i logiku, a kromě tanečního vstupu ho ještě rozmělní dvě vcelku zbytečné dějové odbočky, jejichž jediným cílem je jen snížit stavy na obou nepřátelských stranách. A závěrečný souboj? Sice působivý, ale tak neúměrně natažený, že jsme odešli ještě před finální katarzí. Škoda. Agnipath by jinak mohl obstát jako regulérní akční thriller. Takhle je to jen další korálek na šňůrku kvalitních bollywoodských filmů.
Páni, to zní jako skvělá náplň příštího sobotního večera 🙂