Tolik odstínů šedé…

6 Čer

Kruh se uzavřel, když jsme v pondělí vytáhli ze schránky vlastnoručně psanou pohlednici z Dánska. Bylo na ní napsáno MRDAT! Výjezdní zasedání v okolí Kodaně se změnilo v příběh tak hrůzyplný, že i Hans Christian Andersen by nejspíš po jeho přečtení místo pohádek začal raději přispívat do Dikobrazu.

Den první:

Opouštíme Prahu, začíná poprchávat. NPyřin chystá kyj na tuleně, KZ a já prvně pronikáme do tajemství NPyřinových ranních erekcí. NPyřin krmí v autobuse paní Magdu z Vysočiny perníčky od babičky. Po pátém perníčku začíná mít paní Magda podezření, další perníčky odmítá a po zbytek cesty moc nemluví. Pijeme pivo od paní Magdy, i když se alkohol ve žlutých busech pít nesmí. Betla i NPyřin jdou na záchod v autobuse, to znamená, že si zákonitě pochcali nohy. KZ ne, ta trénuje močový měchýř a je čistotná.  Po návratu z Dánska ulehne se zánětem močových cest.

Poznatek č. 1 – přicházejí se zpožděním.

Den druhý:

Překračujeme hranice království, teploměr v Kodani hlásí 6 stupňů. Je zima, oblačno, obchody i podniky mají zavřeno. Ulice lemují stánky s párky. Zavřené. NPyřin ze zoufalství chčije do moře před národním divadlem. Zhruba okolo poledního se objevují domorodci, aby přichystali národní krmi – kakao a párek. Betla nemůže jíst žádné dánské jídlo. Všechno obsahuje maso. NPyřin tvrdí, že z tuleňátek.

Malá mořská víla emigrovala do Šanghaje, my volíme Christianii. Poprvé a naposledy vysvitne slunce. V Christianii je hezky – je to jiný stát. Pijeme místní pivo, obdivujeme WC s akvárkem místo stropu a nechce se nám pryč. Doma Matouš vaří. Je to překvapivě chutné na to, že je to dánské.

Poznatek č. 2 – objevují se skutečně každé, každé ráno.

Den třetí:

Univerzita v Roskilde se rozkládá uprostřed pole. Z campusu do centra (obklopeno poli) jedeme na kole – kola jsou všude. Je 6 stupňů a prší, takže se šlape hezky. V Roskilde najdete katedrálu s množstvím hrobů (je tu i Bluetooth a sloup, u kterého se měří šlechtici – Veličenstvo tam není), doškové střechy, kola a párky. Just like mama used to make it!

Odpoledne trávíme prohlídkou hlavního města, které rovněž leží v polích. Na hřbitovy zde mohou psi. Kupujeme LP největší dánské hvězdy Tommyho Seebacha.

Večer vyrážíme na party v menze. Koná se sice v učebně, ale i tak naprosto ovládnáme taneční parket – Matouš navěky sesadil z disko trůnu Tonyho Manera (nemluvě o tom, jak mocně nakopal NPyřinovi prdel). Všichni víme, kdo je nejlepší tanečník disco na světě. NPyřin ukradne kriplkáru, zkouší tríčky a nabije si tlamičku. Po cestě z večírku NPyřin, KZ a Matouš vlezou do místního jezírka, které má místo dna hovna. Matouš leze do jezírka v ponožkách (“Nebudu chodit po hovnech bos!”) a v trenýrkách (“Nechci si pošpinit cimbuří!”) Betla mezitím mrzne na břehu a přeje si být eskymačkou (i když se to nesmí říkat nahlas) aby byla více odolná zimě a méně chlastu.

Poznatek č. 3 – i Matouš je má (a ranní číro k tomu).

Den čtvrtý:

Podnikáme výlet na Elsinor. V dánských vlacích existují vagóny, kde se musí mlčet. Jsme vyhozeni a to i přesto, že jsme narvali, aby nám to mlčení šlo líp. KZ plive indické mrdky za jízdy do flašky. NPyřin nachází první část své gardéróby, kterou si z Dánska odveze. Kdyby měli na Elsinoru teploměr, ukazoval by 6 stupňů, ovšem mají jen lego a sochu místního knjaze Miloše. Lego krademe, socha je moc velká. U moře za hradem nějaký malý frustrovaný Lars von Trier brutálně utlouká úhoře o skály. Bude to námět na film.

Utíkáme zpět do Kodaně. Jedeme 3 stanice metrem, a tak poznáváme zhruba 90 procent místní podzemky, která nemá řidiče a pravděpodobně jezdí poháněna chladem. NPyřin nachází další část své garderóby, tentokrát rastafariánskou čepici, kterou si vždy přál, až mu ji seslal samotný Bluetooth. Uklidňujeme se v Chrisitanii. Nabízejí zde drogy, falafel (tj. nejen párky) i možnost ohřátí u pouličních ohňů. Ze dveří tu vypadávají eskymáci s množstvím alkoholu větším než velkým. Na slovo eskymák je v celém království embargo. V Christianii potkáváme sami sebe v paralelním vesmíru. Nejhůř je na tom paralelní NPyřin, který si je pořád dost podobný, ale navíc je ještě gay. Chutě na sladké mu však zůstávají, protože se oba NPyřinové potkávají u stánku s dobrůtkami.

Poznatek č. 4 – no… nejsou úplně takové jako ty klasické “denní”. A jak jsou na tom s paralelními erekcemi?

Den pátý:

Navštěvujeme kodaňský bleší trh. Nic nemají (i když KZ si odnáší kolouška), ale blízko je pláž. Betle se industriální okolí zahrnující teplárnu, větrné elektrárny a výhled na Skåne (to vše v pestré paletě šedých odstínů) zamlouvá, ostatní jsou ignoranti. Za trest jim zavírají oblíbený stánek s párky. Teploměr i dnes zůstává na svém místě pod zlatou sochou paní na kole.

Poznatek č. 5 – během dne jich může nastat i několik!!! (No bodejť, když počítáme i ty paralelní.)

Vědci připravující světovou mapu štěstí zjistili, že nejšťastnější zemí světa je Dánsko. Sluníčko jsme poprvé viděli až ve chvíli, kdy trajekt do Německa odrazil od dánského území. Na palubě měli automat, ve kterém byla místo šprcek Künstliche Vagina. A ti chlápci s basou lahváčů dělali šílený bordel. Určitě byli ze Skåne.

P.S. Fotogalerie věrně zachycující všechny barevné odstíny, jež Dánské království nabízí, je pořízena sovětským fotoaparátem Agat 18. Asi nikoho nezarazí, že obšírný návod k jeho použití nalezne na dánských stránkách

Trackbacks and Pingbacks

  1. Braník jede k móři | VÁGUS.CZ - 21. Úno, 2013

    [...] nekonečnou ocelovou oblohu vlévající se do moře ve stejném tónu a krajinu zářící mnoha odstíny šedé… Bohužel německý ordnung a nevkus dokáže tuhle krásně melancholickou depresi pořádně [...]

  2. Kurva to lepší to levnější! | VÁGUS.CZ - 07. Říj, 2014

    [...] bezvýhradně zbožňujeme. A ve své třetí kapele hraje s hochy z Dánska, což je pro změnu země, kterou bezvýhradně zbožňujeme. Loni v říjnu prý na Total Heels na 007 přišlo 19 [...]