Martin Tvrdý o knihách

12 Lis

Každej den koukám doma na svoji knihovnu. Neni nijak zvlášť veliká, něco kolem třiceti běžnejch metrů, což je prej asi 1500 knih, ale dostatečně velká na to, aby už nešla celá přečíst. Nijak mě to netrápí, knihy mě zajímaj i vizuálně, jako specifický výtvarný díla a do jistý míry je moje knihovna typografická sbírka. Je to pro mě i zhmotnění vědění, laskavý připomenutí toho, že informací je na světě mnohem víc, než se mi snaží namluvit internetovej provider.

Pozoruhodný je, že ty knihy mezi sebou nevedou žádnej boj, není mezi nima konkurence. Každá je úplně jiná a každá možná mohla někomu změnit život. Čim víc jich přečtu, tim víc se toho dozvím, tim víc rozšířím svůj obzor. Nebudu nikdy se všema souhlasit, nemusej se mi všechny líbit, ale všechny mají smysl, který se násobí tím, že jsou spolu. Právě ta diverzita, množství nejrůznějších názorů, příběhů a postojů, má myslim větší hodnotu, než jedna jediná, prej ta pravá kniha knih, která lže o tom, že zná pravdu. Vždycky mi přišlo zajímavý, že naplněná knihovna působí v prostoru samozřejmě a sebejistě, až dekorativně, navzdory svojí přirozený nesourodosti v barvách, písmech, vejškách knih nebo šířce hřbetů.

A až mi dojde místo, přidělám další police, protože si myslim, že knihy bychom vyhazovat neměli. Jediný, který si nenechávám, jsou ty, co se v knihovně opakujou – dávám je kámošům, pouštím je dál, protože si myslim, že je to tak správně a že bychom neměli číst třeba jenom komiksy. Mohlo by se nám stát, že budeme vidět svět černobíle.

text: Martin Tvrdý
ilustrace: Pedro Berruguete (1450–1504)

5 Responses to “Martin Tvrdý o knihách”

  1. Pedro (nikoli Berruguete) 12. Lis, 2013 at 14:41 #

    Moc pěknej vobrázek, mňam mlask…

  2. Betla 12. Lis, 2013 at 15:57 #

    No měli jsme ve výběru i nějaký nácky, ale pak jsem si řekla, že to by bylo možná trochu moc… Ale vzhledem k chování některých lidí, by to sedlo možná víc než inkvizice (ta zas sedí z jiných důvodů, hehe).

  3. npyrin 12. Lis, 2013 at 16:46 #

    Jen opravím obecně oblíbený omyl: na obrázku není žádná inkvizice, nýbrž zázrak ve Fanjeaux, který proběhl někdy mezi roky 1206 a 1215. Svatý Dominik (ten s aurou) tehdy empiricky dokázal pravdivost katolických knih tím, že jako jediné neshořely v ohni (však se taky jedna z nich na obrázku hezky vznáší). Inkvizice vznikla až po jeho smrti.

  4. Pedro 12. Lis, 2013 at 17:06 #

    npyrin: opravdu milé hysterické okénko..

  5. Betla 12. Lis, 2013 at 17:58 #

    Jasně, on to je taky jeden z nejčastějších obrázků, který ti vyskočí, když zadáš pálení knih. S inkvizicí je spojovanej zřejmě kvůli postavě Sv. Dominika, respektive kvůli dominikánům.