Berlin – Party Stadt

10 Oct

Berlín. Město pulzující životem, plné klubů, barů, hospod. Město bez povinné zavírací hodiny. Je pátek večer. Pamětlivy toho, že noční život tu nezačíná před jedenáctou, vyrážíme v pozdních hodinách na tah. Ostatně, jak nám řekli při oficiální uvítací hodině na univerzitě: „Víme, že jste sem nepřijeli studovat. Víme, že jste sem přijeli pařit!

Cesta do centra trvá hodinu a je se třemi přestupy. Beru podpatky, až jsem za řádnou KZ. Klub King Kong doporučený místním obyvatelstvem nacházíme na rohu Invaliden- a Veteranenstraße. Links radikal und alternativ borec nás vyhazuje, nechápeme proč. Navíc na naši plynnou němčinu reaguje povýšeně a anglicky. King Konga odepisujeme a vetřeme se na vernisáž v domě naproti. Když zjistíme, že v galerii se mezi chumlem salonních intelektuálů nachází pouze skleněná deska a tři zářivky (nevíme, zda jde o jeden či čtyři výstavní objekty) a skoro žádný alkohol, odcházíme.

Další pokusy nechat se spláchnout večírkovou vlnou končí v zavřeném links alternativ kině. Po dalších kilometrech bloudění (nezapomeňte, že KZ má podpatky) jedeme do dalšího zaručeně echt Klasse klubu. Je zavřeno. Toužíme po pivu a já si chci sundat boty, což mi společenský úzus a strach z toho, že šlápnu do hovna, nedovoluje. Slevíme z nároků na trendy klub a lezeme do prvních dveří, kde avizují pivo. Neproniknutelný smrad kouře nám ale nedovolí fyzicky překročit práh. Bezradné potkáváme ožralou mládež, která se nás ptá, kde je tu nejbližší Späti (=večerka). Protože jsme bohužel stále střízlivé, jsme schopny cestu ke Späti popsat. Za odměnu dostáváme tip na echt cool Club. Míjíme čínskou ambasádu. Myslím na deformované lotosové nohy Číňanek a dovedu se do jejich pocitů vžít lépe než kdy jindy.

Přicházíme k nejpochcanější U-Bahn stanici v Berlíně, Německu a možná i celé EU. Jannowitzbrücke. S hrůzou zjišťujeme, že jsme tu dnes už podruhé! Echt cool Club je přímo pod zechcanou stanicí. Brodíme se močí na U-Bahn a jedeme pryč. Ještěže jsem si ty boty nesundala.

Jsme unavené, žíznivé a party-chtivé. Nevzdáváme se a jedeme na Yorkstraße, protože to zní hustě. Zde se nachází jedině stánek s dönerem, kde přežvykuje skupinka smutných Turků, co právě dostali na prdel (před chvílí se dohrála kvalifikace na ME ve fotbale Německo X Turecko 3:0). V okolí se nachází jediný podnik Katzler Stübchen bei Kerstin. Bojíme se vstoupit, že nás tam nuceně zaměstnají. V tu chvíli se přiřítí ožralá a nesmírně agresivní Turkyně v párty oblečku a řve na nás, ať jí vrátíme její mobil. Samsung! Naďa schovává svůj Samsung do kabelky. Přibíhá další Turek a kárá nás, ať svoji kamarádku krotíme. Když popřeme existenci jakéhokoliv vztahu mezi námi a dívkou, rozhodne se ji uklidnit sám. Po jeho vlídných slovech slečna skopne bezpečnostní oplocení do silnice a zařve Hurensohn! Turek se po ní rozbíhá, my prcháme rovněž. Na nástupiště. Je nám zima, jsme zklamané, unavené a já mám navíc pořád ty podpatky! Na nástupišti je otevřený stánek. Kupujeme si za euro padesát lahváče. Zum Wohl! Přijíždí S-Bahn. Jedeme domů.

Trackbacks and Pingbacks

  1. Medvídci v čokoládě | VÁGUS.CZ - 10. Nov, 2010

    […] víkend vydal navštívit KZ do Berlína a že půjdeme někam ven. Při vzpomínce na to, jak tristně skončil její poslední tah, jsem se rozhodl tentokrát vybrat večerní program sám. Volba byla celkem jasná. Koncert […]