Že je v Rožnově valašský skanzen, ví přinejmenším každý, kdo má doma samorost na výstavce a koberce na stěnách. Málokdo však ví, že se zde nachází také valašská odpověď na vilu Tugendhat. Ano, místní nádražka. Abychom se na její poznávací návštěvu náležitě připravili, zpovídáme ve vlaku místní holky, které předtím, než je stejně jako Donnu pustili k maturitě, chodívaly na lahváče do nádražky, které podle vzoru Beverly Hills 90210 přezdívaly Peach Pit. Klárčiny lži o tom, že měla vlastně hezké dospívání, rozsekává informace, že jedna z gympláckých tříd si do nádražky umístila tablo.
„Tady jezdí normálně přímák až do Kojclu!“ raduje se NP, když studuje jízdní řády na nádraží, kde všechny vlaky končí. „Jo, to je ten Regioshark s wifinou, tam bys mohl i pracovat,“ popichuje baťovského kapitalistu z Prahy neperspektivní mladík z Poličné. Do prosklené odpovědi na proslulý funkcionalistický skvost se však vchází od autobusáku. A od prvního okamžiku nepochybujeme, že se nacházíme v hlavním městě valašského folklóru.
Valašsko moje, zdrávo buď! píše se ozdobným písmem na zdi naproti výdejnímu pultu. NP hlasitě obdivuje ryze devadesátkové nápisy s obrázky nad barem a láme si hlavu nad hádankou, proč se v sousedství nápisu zákusky skví obrázek vína a vedle ovoce obložená mísa. Uvelebíme se na stojáka přesně v těžišti lokálu a mapujeme klientelu, která stejně jako my uctívá božstvo pondělního nepracování po náročném víkendu.
„Tady to nenabíjejte, tady už je toho moc! Běžte tam za tu kapradinu!“ ohrazuje se žena za pultem poté, co se NP odváží zapojit nabíječku do stejné zásuvky s ledničkou, a posílá ho do zákoutí z mechu a kapradí v rohu místnosti, kde nejspíš přespávají místní Křemílek s Vochomůrkou. Je to vlastně jediný moment, kdy je její stoický klid narušen. Zen staré barmanky má vliv na kvalitu služeb, což se prokazuje, když Klárce načepuje namísto malého piva nadmíráka do půllitru…
Celou recenzi najdete v naší nové knize o nádražkách Chcípni do rána na chlupatý zuby!
