Chemnitzské pamětihodnosti, část 1.
„Prosím Vás, jak se nejrychleji dostanu na nádraží?“ „Na nádraží? To musíte…počkejte…tudy vlevo a podél kolejí, dokud nenarazíte na most, abyste ty koleje mohla přejít.“ „A neměl by tu někde být podchod?“ „No…vlastně ano…ale nechoďtě tam… Víte, oni mu místní říkají…“ Paní, které jsem se zeptala na cestu, se ke mně spiklenecky nakloní a zašeptá: „…Bacillenröhre! A neříkají mu tak pro nic za nic!“
Takže, jak vyplývá z předchozího záznamu konverzace, Bacillenröhre je podchod pod kolejemi. Slouží právě k tomu, aby se člověk spěchající na vlak nemusel vléci celou cestu až na most a pak po druhé straně kolejí zase zpátky k nádražní budově. Jeho zdi jsou posprejované, místy trochu vlhké a porostlé mechem, ale je dostatečně osvětlený, povaluje se v něm minimum odpadků a bylo v něm pouze 1x nablito a 2 skvrny po odstranění zvratků. Z čehož plyne, že se v něm nejspíš pravidelně uklízí. Takže žádná hrůzostrašná stoka. V létě je v něm příjemně chladno, nad hlavami duní projíždějící vlaky a když prší, má dokonce svůj malý vodopád.
Atmosféru tohoto místa k propagační fotce pro jedno z čísel chemnitzské verze lifestylového magazínu Port 01 City využila také mladá nadějná německá kapela F.B.O.D. (která z neznámého důvodu při výběru kapelního jména pohrdla lingvistickými krásami němčiny, a tak její plný název zní Fanatic Bacillus Of Destiny).
