Na jabka je fronta, hlásí naše zpravodajka z Ázerbajdžánu.
Vše potřebné k životu
Hypotonický ionťák, plnotučné mléko a dva životabudiče. Pan Lorenc nic jiného nepotřebuje.
Poklady tajuplných černých děr
Další z mé pečlivě nashromážděné sbírky hajzlíků pochází z jihoamerického Peru. Náš téměř měsíční pobyt byl protkán řadou nečekaných a vzrušujících dobrodružství, ať už šlo o strastiplné cestování autobusem vedle neuvěřitelně smrdutých záchodů, zběsilý úprk před útočným skotem v liduprázdných horách (rychlejší stovku jsem nikdy v životě nezaběhla, ani těžká krosna na zádech mi v osobním rekordu nezabránila), či jiné veselé a nezapomenutelné zážitky.
Bude tu navždy!
Tuhle jsem prohlásil, že nejotřesnější font všech dob je Brush Script STD. Zapomněl jsem však na jeho zdatného konkurenta. Takže kdybyste nevěděli, jakým písmem vysázet třeba diplomku…
Tour de Braník
Zažít aspoň jednu etapu Tour, ten cirkus, co po šestiúhelníku objíždí Francii? No a co… Jenže ono je to tak, že zajedete k nějakému městečku, kterým probíhá libovolná etapa a najednou jste v tom. Kdo že to vede, co že se to jede, na koho tu čekají ti lidi podél cesty?
Lehce vykostěný netopýr
Velorex je vozidlem, které s sebou nese atribut lůzra, nuly, váguse. V mých očích však má tento stroj také atributy vznešené nedbalé elegance. Arogance ostaních motorových vozidel bledne před nenucenou grácií třepotajícího se netopýra.
U stánků na levnou krásu
Co si naplánovat na večer pátek třináctého, když se v sobotu konají rovnou dva závody v lampionování. Naštěstí pořadatelé varují, že ubytování v místě závodů není z pátku na sobotu možné, což je jasný signál, abych sbalil celý svůj dům, deku a rum, a vydal se směr Valečov. Odměnou se mi pak stává vzácný hudební zážitek v podobě Vzácného setkání Honzy a Franty Nedvědů.
Byl jednou jeden Braník
Tisíc podob Braník mívá, kdo ho chce znát, ať se dívá!
Velká letní bránická tour již brzy!
Kýbl plný vody
Při letošní plavbě po řece Sázavě na nás čekalo, jak už to tak na vodě obvykle bývá, nejedno zajímavé zpestření a překvapení. Po uhrazení jedné noci v kempu “Na Plovárně” se dvě členky dámské části naší výpravy začaly zvědavě zajímat o stav tamních záchodků a sprch. Bodrý majitel v námořnickém tričku, jehož řev se rozléhal snad až do dalekých Pikovic, je tak v dobré víře odkázal na blízkou hospodu, odkud se však děvčata po chvíli vrátila s výrazem totálního znechucení a přáním, aby byl celý výjev co nejdříve vytěsněn z jejich mysli. I chopila jsem se pohotově fotoaparátu a jala se celý široký komplex zdokumentovat.
Cestujeme po Ňadranu
