Nausea naučila Dalibora housti
“Piva jsi mně platil?”
“Ne.”
“Tak si dáš ještě jedno!”
Když mi ve vlaku do Teplic nad Metují dělali společnost dva místní alkáči, jen špatně jsem skrýval své maloměšťácké pohoršení. Brzy jsem však pochopil, že stát se notorikem je v těchto končinách velmi snadné.
Podzimní melancholie, kurva. Venku fekál a do toho tak akorát občasný výpadek proudu. Chce se mi vybrečet někomu na rameni, jenže nemám komu. A do toho vydávají novou desku Why? Proč? Proč zrovna teď?
Kluci Wolfovi se zase někam posunuli. Jestliže Alopecia se vám zažrala do hlavy, Eskimo snow zamrazí ve vnitřnostech. “Je to nejmíň hiphopová věc, se kterou jsem měl kdy co společného,” prohlásil Yoni Wolf v jednom rozhovoru. Nekecá. Žádná hiphopová linka, žádný rap. Akustický popík s nádechem folku a country. Křehký jako zmrzlý sníh pod nohama. A do toho ten cover! Na obalu minulé desky se proháněli koníci na obláčku, tady vás zase vítá pugét růží.
Sladkobolný kýč? Jo. Ale asi jako polské želé od Matouše. Září všemi barvami, chutná sladce, jenže okamžitě po pozření vám provrtá žlučník. A Why? zrovna tak. I wear the customary clothes of my time / Like Jesus did, with no reason not to die. To jen tak pro začátek. Chcete víc? And when I woke up / I woke up stiff and grey already / Posed in sleep by something / Half my cells made stone / Wrists and ankles crossed / At a vulnerable angle / And when I woke up / Well I woke up alone. To není želé. A tohle není kýč.
Why? – Eskimo snow
22. září 2009, Anticon
35:40, 10 skladeb
Hodnocení: 8 / 10
Jablonné v Podještědí jsem si jako zastávku na svém putování Lužickými horami vybral víceméně náhodou. Teď už vím, že tady kdykoli znovu rád zastavím. Je jenom trochu škoda, že železniční trať z Jablonného do Svoru byla v roce 1973 zrušena. Na věhlas ani jedné ze zdejších nádražek to však naštěstí nemělo valný vliv.
“To si snad děláte prdel!?” pronesl nešťastný zvukař a málem se rozbrečel. Pravda, s rozplácnutým mikrofonem, který jen tak tak přežil střet s vysokým čelem nahého zpěváka, už asi moc parády neudělá.
“On se normálně nesvlíká. To jenom když je opravdu povedený koncert,” kroutí hlavou rozčarovaný kytarista. Vystoupení Phoenix II na hradecké Flošně tuto podmínku splňovalo.
Adekvátní výrazivo došlo dokonce i redaktorce naší módní policie. “RESPEKT! Nic víc se k tomuhle říct nedá!” těžko hledá slova jinak protřelá specialistka na trendy. “Učte se!” radí alespoň čtenářům na závěr.
A my dodáváme, že další příležitost vyslechnout si trochu kvalitního politického heavy metalu budete mít už ve středu 23. září na 007. Copak si na nás pan Banán asi přichystá tentokrát?
Neveliký prostor osvěžovny nabízí 10 stolů pro štamgasty, dělníky, životní ztroskotance i cestovatele a poutníky. Pivo Radegast 10° = 20 Kč. Znalce nádražek při vstupu uspokojí pohled na zažloutlé záclony u oken. Hned je jasné, že se jedná o slušný podnik a vyplatí se posadit se. Jakmile potenciální zákazník obsadí místo, uzří, jak se nad výčepem vine umělohmotná imitace vinné révy. Vedle ní visí dva valašské klobouky – to kdyby někomu nebylo jasné, že je na Valašsku jen podle toho, že se zde pije Radegast.
O existenci tohohle týpka jsem věděl už asi rok, ale až tak mě nebral. Přednost měli jiní hip-popoví miláčci jako Why? nebo Subtle. Až někdy v létě jsem zjistil, že ho kluci ze Silver Rocket přivezou na 007. Tak jsem si konečně poslechl celou jeho loňskou desku Pomegranate a pořádně se zaposlouchal. Chyba. Nedá se toho zbavit. Tak že by dnes večer na Sedmičce?
Bakovská nádražka má jednu nevýhodu. Můžete tady kalit libovolně dlouho, ale rychlík do Prahy vám nezastaví, jak je den dlouhý. Na to se musíte přemístit do zastávky u náměstí. Ale ono to vlastně ani tak nevadí. Ajznboňáci při sestavování grafikonů evidentně mysleli i na potulné milovníky nádražních putyk.
Stojíme na zpocenejch schodech v Roxy. Koncert pryč, piva v žaludku.
Tahám Jiřího za rukáv: „Podívej támhle na ten plakát. S tim prásátkem. Ten je krásnej!“
Na zdi visí nenápadný černobílý obrázek s obří hlavou vietnamského vepříka a nápisem: Vice! Party jako prase! (nebo tak nějak).
„Na co to je?“ ptám se dredatého vševěda.
Continue reading “Držte si zmijovky – lifestyle magazín pro váguse je tady!”
Když člověk vchází do společnosti, je vhodné se na to náležitě upravit. V případě bakovské nádražky jsem dělal vše, co bylo v mých silách. Nakonec jsem však asi stejně byl za váguse. A Charlese Bronsona jsem taky nepotkal.
Tohle se prostě nedá nezveřejnit. Na červnovém koncertě Sporto v Crossu oznámil Bonus novinu, že chystá sólový projekt. A vzápětí poslal všechny do kolen trackem Zlá doba. To ale ještě pořád není nic proti tomu, jak minulý týden na 007 oslavil své životní jubileum. Takže strejda Bourek, pantáta Aran, recyklovaný podklad a nejvtipnější český beef tohoto roku. A to je prý teprve začátek.