Velký čtyřlístkologický test
Je to tak. Čtyřlístek slaví 40. narozeniny. Proto je ideální čas osvěžit si znalosti příběhů těchto čtyř správňáků z Třeskoprsk.
Rejžek na Eurovizi
Tohle opravdu svět neviděl. Legenda televizní katovny buď definitivně přišla o rozum, nebo trpí nějakou masochistickou úchylkou. Náš ryšavý mudrc se celý život dušuje, jak ho pop music vůbec nezajímá, a jak mu přijde směšné se o ní vůbec bavit. A teď bude komentovat tu nejsměšnější estrádu téhle dekády. Ano, Eurovizi. A ještě v rozhovoru na aktuálně.cz říká, že je to skvělá věc a že mu všichni můžou políbit prdel. Těžko říct, co je víc k pláči. Jestli celá tahle nesmyslná soutěž, Rejžkova expedice do Moskvy, na kterou dostal asi od ČT hodně velkou svačinu, nebo odvaha označit snažení sociálního deprivanta Gipsyho a jeho kumpánů za dobrou muziku. Fakt nevíme.
Celý ten zázrak naleznete zde, ale jeho přečtení se bolestí prakticky rovná následkům střetu s hodně nasraným knjazem Milošem. Měl by sis, Rejžku, dávat v té Mockbě kurevského majzla.
Vyznání
Uspokojit mladé děvče je těžké. Moc těžké. Kupříkladu já vášnivě miluji tanec, ale většina koncertů v mém okolí, kterých jsem nucena se účastnit a které pořádají kdovíjaká nemehla, je v tomto směru naprosto neperspektivní. Rádoby kapely produkují něco, při čem se dá maximálně kývat do „rytmu“, v lepším případě pohazovat hlavou. A to nemluvím o situacích, kdy pochybní jedinci do sebe začnou pod pódiem narážet či dokonce kopat. Vrcholem pak bývá, když se nějaká individua (s železnou pravidelností to bývají ta největší a nejtlustší) rozhodnou vyšplhat na jeviště a vrhat se mezi nás, procítěně vnímající posluchače.
Jak ráda bych si aspoň občas vesele a hravě zatančila, rozvlnila boky, hodila na parketu pár otoček a sofistikovaných krůčků…
Další mou vášní jsou texty. Hlavně ty ze života. Prostě ráda poslouchám písničky o tom, co trápí každého z nás. Intelektuální hříčky či ukřičeny protesty – to není nic pro mě. Nebojím se přiznat, že největším básníkem dnešní doby je pro mě Slávek Dolejší (pochází od Mladé Boleslavi jako moje prababička). Takže když jsem se dozvěděla o jeho koncertu v Chapeau (7. května, prosím), neváhala jsem ani minutu (vysvětlení, proč je Květoslav idolem každé slušné dívky, podám snad někdy příště…).
Nu a jen tak ze zvědavosti jsem jukla i na Slávkův doprovod. A to byla láska na první poslech i pohled! Již při prvních tónech mi bylo jasné, že to je to, co hledám. Chytlavé taneční rytmy lehce pulzující jako vánek a zároveň tak důrazné, jak mají činy pravého muže být. Slunečná rozjásanost se střídá s chvilkami melancholie – tak jako ve skutečném životě. A k tomu všemu i pěkné, lidské (ba snad až humanistické) texty – kdo z nás neměl někdy v životě nouzi, nezatoužil po nějakém tom penízku, domácí pohodě s dobrým jídlem… a hlavně a především po lásce…
A ještě je ke všemu je ten Grampall Jookabox pěkný štramák. Vezměte si z něho příklad! Tomu říkám opravdová móda, styl a nápaditost! Zatímco vás člověk vidí na koncertech věčně v tom samém opraném triku vaší oblíbené kapely a vytahaných kalhotách (v zimě povětšinou vytáhnete obnošenou mikinu). Ti bystřejší z vás svá dvě trička aspoň občas prostřídají, ale ruku na srdce – může se něco takového rovnat vzhledu tohoto pána…? Kdo se má na vás těch koncertech pořád dívat?! Co?
A ke všemu fakt sexy tancuje. Doufám, že si ve čtvrtek zatancujeme spolu…
Gloria iDnes! Hosana Paparazzi.cz!
Do této chvíle bych nevěřil, že něco takového napíšu. Pořád jsem nadával, že české internetové zpravodajství stojí za pardubické pivo – – dokud jsem neuzřel tohle.
…nechte se překvapit.
http://kultura.pravda.sk/sk_kfilm.asp?c=A080130_225929_sk_kfilm_p20
Pucujte čepice, voskujte kníry!
Jak na kolovrátku
Ano. I Velký duch a Otec národa Móhandás Karamčand Gándhí chodil na velkou. Ku cti mu může sloužit fakt, že díky frekventovaným protestním hladovkám nemusel tuto nízkou činnost vykonávat až tak často.
Sladká jako cukroví, smrtící jako tabák
Po včerejším nočním setkání s Pidinsem jsem se rozhodl publikovat článek, který jsem dostal minulý týden od Juliány a který mě donutil jít trochu do sebe. Je to z časopisu Psychiatrie, Ročník 6, 2002, Číslo 4.
Bollywood pičo!
Když jsme odjížděli do Indie, Jiřin nám říkal, ať se pokusíme nasát trochu indické kultury. Dnes bych řekl, že jsme toto přání překonali. My totiž nejen nasáváme, my tu kulturu tvoříme! Ano, nechceme být namyšlení jako Hercule Poirot, ale nyní spoluvytváříme novou epochu indické kinematografie. Jsme totiž hvězdy v jednom z nejdražších bollywoodských filmů v historii. Teď nás bude znát jedna miliarda lidí. Samozřejmě jsme zvyklí na popularitu, ale co je moc, to je moc.
Film se bude jmenovat VEER je to z období dobýváni Indie Angličany. Vyjde příští rok. My jakožto BÍLÍ jsme samozřejmě vojáci královny…
Next story coming soon with photos
Grand Kundonyon
Dílko honosící se tímto podivným názvem je dalším literárním zářezem bývalého zpěváka Jana Cézara, naposledy pokoušejícího své štěstí beletrizací televizních Četnických humoresek. Knihu mi věnoval k narozeninám Haimi a již u stolu na ni zavládly rozdílné názory. Pojďme se tedy na tento kontroverzní titul Hamleta českého popu podívat trochu blíže.