Nausea naučila Dalibora housti
NP s KZ totiž dali do kupy knížku dvaadvaceti reportáží z nádražek z let 2010–2012. A vy ji strašně chcete!
Opravdová papírová kniha se totiž dá použít třeba jako krájecí prkénko a v nouzi i jako obkladový materiál na prkýnko záchodové. Protože jsme vágusové a máme hluboko do kapsy, somrujeme na vás elegantně přes Hithit, abychom tu nádheru mohli vydat. Tak šup šup, přispívejte, ať naši knížku můžete mít ještě letos pod stromečkem!
„Než přijede lokomotiva, dej si párek a dvě piva,“ láká bodře cedule na zahrádce u břeclavské nádražky Lokálka. Žoviální slogan je však poněkud v rozporu s tím, že nově (a vkusně!) zrekonstruovaná nádražka je jedním ze tří nejlepších podniků v Břeclavi.
Continue reading “Břeclav: Párek, dvě piva a karmický trest”
Tak za týden to vypukne, lidičky! Barvičky, sluníčko a supiš muzička. Záplava barev, juchů! Těště se. A hlavně lajkujte!
Když na mě na Facebooku poprvé vypadla reklama, že se v Praze bude slavit Hólí, měla jsem radost. Vzpomněla jsem si totiž na svůj výlet do Indie. Jenže při prokliku dobře zacílené sociální reklamy mi došlo, že je to nejspíš jen další vykradená indická tradice. A pak jsem vlezla i na web festivalu a zjistila, že je to ještě mnohem, mnohem horší. Prahu čeká rádoby multi-kulti akce, na kterou půjdou lidi ze Sensation White v předloňských bílých hadrech a kde místo sjetých Indů na kanystry od oleje hraje techno.
KZ byla jednou večer takhle sama doma, lakovala si nehty a pila víno a poslouchala u toho Radio 1. Tam povídali dva kluci, režisér, kameraman a střihač Michal Gálik a šéf občanského sdružení Kedjom-Keku Martin Mikeš, o novém dokumentu Muž, který sází stromy. Bacha, tady nemluvíme o Gionově novele, jejíž název je ostatně v minulém čase. Tady je to o chlapíkovi v severozápadním Kamerunu, který se snaží obnovit vzácné horské pralesy tam, kde žije. Kmen i místo, kde žije, se jmenuje Kedjom-Keku, česky Lidé z lesa. Jenže žádný les tam teď není. A Ernesto Vunan se rozhodne s tím něco dělat.
„Vstáváte?“ budil nás (výjimečně nikoliv mocným chrápáním, nýbrž teplým slovem) @josefslerka v domě U ovoce, kde jsme přespávali v předvečer festivalu Šrámkova Sobotka. „Až za chvilku, Josefe,“ bručela KZ ze spacáku. „Fajn, tak ale určitě běžte na snídani do cukrárny,“ radila novomediální kapacita.
„Ježišmarjá, to zase byl večírek,“ skučel NP v parádním obleku váleje se v kocovině po sedačkách brněnského trolejbusu. Jeho chmury však vzaly za své, když se před námi v zatáčce za zastávkou Semilasso vyhoupl nápis Brno-Královo Pole. Času mnoho nezbývalo, návštěva zdejší nádražky však byla povinností.
Když přijdu do klubu, mám triko Lahar,
na stage si beru Good White Night Pride.
„Jsem Simír Gerchán,“ představil se nám drobný mužík s bradkou a vecpal se nám do kompozičně promyšleného záběru. Jeho revírem ovšem nebyla dálnice, nýbrž nádraží v Rakovníku.
Continue reading “Rakovník: Chcípni do rána na chlupatý zuby!”
U příležitosti Dne učitelů jsme se vypravili na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. A opět jsme se utvrdili, že zdejší záchodky překonávají svou moudrostí a erudovaností veškeré přilehlé knihovny.
Až to skoro vypadá, že bychom mohli naši fotografickou rubriku nechat bez komentáře. Výtah ve stanici metra Muzeum, dnes večer.