Hólí Open Air: Fet, barvy a fotečky

Tak za týden to vypukne, lidičky! Barvičky, sluníčko a supiš muzička. Záplava barev, juchů! Těště se. A hlavně lajkujte!

Když na mě na Facebooku poprvé vypadla reklama, že se v Praze bude slavit Hólí, měla jsem radost. Vzpomněla jsem si totiž na svůj výlet do Indie. Jenže při prokliku dobře zacílené sociální reklamy mi došlo, že je to nejspíš jen další vykradená indická tradice. A pak jsem vlezla i na web festivalu a zjistila, že je to ještě mnohem, mnohem horší. Prahu čeká rádoby multi-kulti akce, na kterou půjdou lidi ze Sensation White v předloňských bílých hadrech a kde místo sjetých Indů na kanystry od oleje hraje techno.

Continue reading “Hólí Open Air: Fet, barvy a fotečky”

Vetřelci, volavky a vítězství revoluce?

Vítejte v roce 2013. Už máme přes 20 let demokracii, zbavili jsme se zločinného režimu (rozuměj odstavili jsme od kormidla komunistickou stranu) a jsme nyní svobodnou, spravedlivou a kvalitní společností, kde jsou dodržována všechna lidská práva. Každý má stejné možnosti a stejně nadějné vyhlídky v tomto dokonalém demokraticko-kapitalistickém systému. Není nač si stěžovat.

Continue reading “Vetřelci, volavky a vítězství revoluce?”

Nesnesitelná lehkost (evropského) bytí…

Je sobotní odpoledne a já se nacházím uprostřed prokrastinačního amoku a bezdůvodně peču várku muffinů. Potřeba prchnout před úklidem a jinými úkoly dokonce dochází tak daleko, že připavuju i čokoládovou polevu a na každý cupcake se snažím nabodnout ořech. Ani při téhle bohulibé činnosti samozřejmě neodolám šounění facebooku. A najednou na mě vyskočí tyhle snímky. Jasně, hrozný věci se na zemi dějou pořád a kdybych se měla zaobírat vším, tak se pomalu usdílím k smrti nebo rovnou skočim z okna.

Continue reading “Nesnesitelná lehkost (evropského) bytí…”

Roboti, zlo a videohry

Každý den někde v Nevadě posnídá milý a celkem nezajímavý chlápek cornflakes z krabice, pošle děti do školy, přijede do práce a tam celý den sedí za obrazovkou s joystickem. U automatu na kafe flirtuje s kolegyni, se šéfem hodí řeč o fotbale, večer zase jede domů k rodině. A někde mezi tím jedním stiskem tlačítka zabije neznámého člověka. Nebo dva. Nebo rovnou celou rodinu či hosty na pohřbu.

Continue reading “Roboti, zlo a videohry”

Král je mrtev! Ať žije král?

Co dělá Majáles takovým, jaký je? Jsou to lidé, kteří se ho účastní. A ti lidé jsou jací? Příjemní, mladí, pozitivní…

Když na mě se začátkem jara začaly na netu vyskakovat reklamy s odpudivou grafikou a texty, proti kterým zní upoutávky na sto padesátou osmou řadu Superstar jako Píseň písní, došlo mi, že už je TO tu zase. Až do rozkliknutí oficiálního webu Českého majálesu jsem ovšem netušila, že nejlepší výraz pro definici téhle zdegenerované tradice zní PEKLO. Výše citované věty hned z úvodní stránky mi to ale naznačily víc než jasně.

Continue reading “Král je mrtev! Ať žije král?”

Mrtvý klid nedělního odpoledne IX

„A v jakém světě chceš teda žít?“ zeptala se moje dívka, když jsem jí sdělil, že nechci obývat prostředí, kde se lidská hodnota měří profilem na linkedln. Nechtěl jsem jí znovu rozprávět o své bukolické idyle, a tak jsem neřekl nic. Teprve po chvíli mi to došlo: ono skutečně není kam uniknout. Každý můj krok mimo každodenní realitu bude mým okolím vnímán jen jako snaha připsat si další položku do životopisu.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne IX”

Mrtvý klid nedělního odpoledne VIII

„Rozvedení? Čerstvě vdané? Přestěhovaní? Malé děti? Větší děti? Vysoká škola? Nezaměstnaní?“ popisuje Facebook své uživatele inzertním šamanům. A oni každé ráno zírají do statistik, cucají kafe a přemýšlí, jak lidem ještě líp a přesněji vnucovat hovadiny. Reklama je zlo a stejně nefunguje, mávnou rukou experti na chodbách univerzit. Pak v ní začnou pracovat.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne VIII”

Mrtvý klid nedělního odpoledne VII

Je 27. března 1973 a skupina vesničanů v lesích uprostřed himálajského podhůří právě zabránila dřevorubcům pokácet několik stromů. Nikdo ze zúčastněných v tu chvíli netuší, že zdánlivě bezvýznamná událost se brzy rozkřikne nejen po Indii, ale po celém světě. Přivazování ke stromům se do několika málo let stane základní výbavou každého správného ekologického aktivisty. Rodí se moderní indický environmentalismus, aby se zapojil do debaty, která na Západě pomůže nastartovat kritiku celé myšlenky pokroku z filosofických pozic.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne VII”

Mrtvý klid nedělního odpoledne VI

Chvíli jsem na tu výlohu nevěřícně zíral. Až pak mi to došlo. Zrušili lahůdky Zemark na Václaváku. Místo nich teď na kolemjdoucí září logo pekárny Paul. Někteří lidi se zjevně nezastaví, dokud nevymýtí všechna normální místa ve městě, státě, na světě. Nová pekárna je jen malý krůček ke konečnému nastolení voňavé korporátní utopie, ale velký průser pro lidi, co měli rádi vlašák s rohlíkem.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne VI”