Je sobotní odpoledne a já se nacházím uprostřed prokrastinačního amoku a bezdůvodně peču várku muffinů. Potřeba prchnout před úklidem a jinými úkoly dokonce dochází tak daleko, že připavuju i čokoládovou polevu a na každý cupcake se snažím nabodnout ořech. Ani při téhle bohulibé činnosti samozřejmě neodolám šounění facebooku. A najednou na mě vyskočí tyhle snímky. Jasně, hrozný věci se na zemi dějou pořád a kdybych se měla zaobírat vším, tak se pomalu usdílím k smrti nebo rovnou skočim z okna.
Jenže Turecko je sakra blízko a život tam se od toho středoevropského zas až tak neliší. I tady se často zájmy mocnějších a bohatších nadřazují potřebám těch ostatních. Jistě, můžeme být rádi, že se tu zatím na demonstranty nehází slzný granáty, ale není to jen otázka času? A tak když jsem se dívala na ty fotky, přepadla mě strašná bezmoc. Bezmoc znásobená uvědoměním, že i přes veškerou snahu o dobro světa a občas nějaký ten aktivistický počin, je momentálně mojí největší starostí nezadělat si kredenc od čokolády. A jsem si jistá, že podobně důležitýma věcma se v tu chvíli zabývala i naprostá většina z vás. Co taky dělat během deštivý soboty uprostřed evropskýho blahobytu.
Ale člověk má takový nepříjemný pocit v břiše, když si uvědomí, že zatímco nemusí řešit žádné velké problémy, jen o pár tisícovek kilometrů dál se lidi třeba zrovna dusí plynem v metru nebo dostávají obuškem přes hlavu. A to jenom proto, že nechtěli nechat pokácet kus parku. Na nějaký podobný akci už někdy byla většina z nás, není tak těžký si na těch obrázcích představit svoje nejbližší. V zoufalství z týhle situace, nesnesitelnýho pocitu bezmoci a podvědomýho studu za svůj v podstatě pohodovej život jsem nakonec udělala to, co vždycky. Napsala tenhle text a nasdílela fotky na facebooku. Nenapadlo mě, co jinýho udělat. V tu samou chvíli to určitě udělaly i další tisíce těch, kteří měli to štěstí, že se narodili na nějakým lepším místě. Všichni totiž nějak potřebujeme přehlušit ten svíravej pocit v žaludku a doufáme, že těch pár (desítek) minut našeho času bude aspoň k něčemu…
Další fotky třeba zde.