Škody zatím nikdo nevyčíslil, ale jedna věc je jistá: letošní povodně jsou první opravdu velkou českou živelní katastrofou zachycenou sociálními sítěmi. A co si budeme povídat, je to smutný příběh.
Člověk se připojí a nestačí se divit, co mu defiluje před očima. Fejsbukoví závisláci posedlí představou, že každým lajkem odčerpají aspoň kubík vody. Elévové občanské žurnalistiky vyvěšující tucet dramatických fotek kaluží u nich za barákem. Mistři internetového alibismu nabízející svou dobrovolnou pomoc někde v pětatřicátém komentáři pod příspěvkem. A pochopitelně marketingoví hochštapléři, kteří tak pevně drží prst na tepu doby, až zapomněli, že krev proudí od srdce.
Nicméně tohle všechno se dalo docela dobře čekat a taky jsem se nad tím ani nechtěl nijak pozastavovat. Dorazilo mě až tohle. Rozumíte? Zakladatel firmy analyzující sociální sítě radí městům a úřadům, aby si založily profil na sociální síti. No ty vole. Kdyby to napsal předevčírem, dalo by se to ještě považovat za přátelskou radu a mohlo to být docela inspirativní čtení. Ale takhle? V době, kdy už nás média dva dny krmí aktuálními informacemi ze všech stran? V zemi, kde má internet v mobilu sotva pětina majitelů mobilních telefonů a obyčejný smrtelník se k informacím stejně dostane buď doma, anebo přímo v terénu?
Už se konečně proberte, přestaňte si honit triko na lidském neštěstí, zahoďte ten svůj chytrý telefon do Vltavy a běžte radši někam pomáhat.
A úplně nejhorší na tom je, že symbolem povodní se pravděpodobně stane tahle ohavná nevkusná socha Sri Chinmoye. Vzhledem k úrovni té soutěže je možné, že některá z jejích fotek i vyhraje Czech Press Photo. (Zdroj: praha.idnes.cz)
Bydlím kousek od té sochy a posledních pár let si často ráda zajdu na kafčo do ruky se “Šrím”. Možná se vám ta socha zdá umělecky nevkusná, nebo jste nějak šprajclej. Ale pro mě ta socha má sílu. Je skvělé si po ráno sednout opodál a užívat si cvrkot města z odstupu poblíž. Co jsem si všimla, tenhle pán Chinmoy je už nějakou dobu po smrti a meditační centra co fungují jsou docela činné (a hlavně nikoho nepotřebují kritizovat, ba co víc dělají hodně akcí zdarma aniž by někomu brali finance, nebo byli závislí na státu). Hodně se mě líbí jak všechny noviny otiskly foto sochy (asi nebude tak škaredá) na první stránce, a nazvali ji “socha u řeky” v zahraničím tisku ji naopak dali jméno a plný popis kdo to je a žádné hnidopichy si nikdo nedovolil. Jedině Blesk ji nazval Dalajláma se sepnutýma rukama :-)))
Díky za kultivovanou reakci. Proti sochám ve veřejným prostoru nic nemáme, naopak. Jen bychom ocenili, kdyby měly i nějakou uměleckou kvalitu a nešly tou nejjednodušší a nejlíbivější cestou. Totéž platí i o fotografiích nebo filosofických učeních. Proti Chinmoyovi nebo jeho následovníkům nic nemáme, ať si každý dělá co chce a věří čemu chce (pokud při tom samozřejmě nikoho nepoškozuje). Jde o kritiku povrchnosti, jednoduchosti a prvoplánovosti (což de facto definuje kýč).