Nausea naučila Dalibora housti
I v nejzapadlejších a nejšpinavějších uličkách stranou hlavních bulvárů vznikají zajímavé věci.
Asi jsem fakt buran, když jsem si v londýnské Tate Gallery musel koupit knížku o kolech, kterou navíc napsal Američan z New Yorku. Jenže už dlouho jsem nenašel žádný psaný text, který by mi tak mluvil z duše.
Continue reading “Bike Snob: součást povinné cyklistické výbavy”
Zvláštní shoda náhod. A blbá. Ráno jsem přemýšlel, jak v posledních měsících odcházejí moje idoly. Magor, Václav Havel… Odpoledne přijdu domů a dozvím se, že zemřel Bronislav Poloczek. Nechci teď popouzet nikoho, kdo se právě pouští do kvalitativního srovnávání těchto osobností – chci jen zkrátka říct, že jsem je měl všechny tři rád a je mi líto, že už nejsou mezi živými.
Nedostatek peněz bývá častou překážkou, která nám brání ve splnění našich snů. Někdy je to překážka skutečná (výlet na Měsíc není nejlevnější), často jde ale jen o výmluvu skrývající naši neochotu, lenost nebo strach. Existuje totiž spousta projektů, které „z mála“ dávají vzniknout velkým věcem. Třeba takové vydávání desek. Díky nejnovějším technologiím dneska vydává nebo sdílí každý. Pokud ale budete chtít třeba pěkný vinyl, tak už nějaký ten kapitálek potřebovat budete. Ti šikovnější si na něj možná ušetří sami. Ostatní by si měli prostudovat web Lokal Rekorc.
Kittchen umí smažit volská oka ve tvaru lebky. Kromě toho zpívá a hraje svoje písničky a jeho album MENU je volně ke stažení na webu. Kittchen si navíc vybral KZ jako vkusný doplněk na své fotografie. Jistě, KZ se již jednou stala dívkou kalendáře, a tak její kariéra světoznámé modelky, která zajistí světový mír, dále strmě stoupá. Od té doby ji však trápí, že se jí všichni ptají, kdo Kittchen je. Ona to ale neví, ani nemůže, protože Kittchena přece vždycky vidí jenom v masce, ať už plátěné či pletené, bílé nebo černé.
KZ se líbí, když kluci umí vařit a dělají muziku. A Kittchen prý navíc dovede i vyfukovat kouř očima. Proto s ním udělala rozhovor.
Jako pozvánku na naši nejoblíbenější filmovou akci, Festival otrlého diváka, jsme pro vás letos přichystali něco zcela jedinečného. Místo nudného představení promítaných filmů se nám povedlo vyzpovídat experta ze všech nejpovolanějšího, muže, který braku zasvětil celý svůj život, skutečnou šedou eminenci béčkové kinematografie, gurua našeho pokleslého Kina 205… pana Masoxe Vegu! Chcete-li vědět, co se doopravdy skrývá pod slovem brak, čtěte dál!
Continue reading “Správný brak sděluje hlubší poselství o světě”
Lednové kocoviny bývají náročné a ponovoroční rozjezdy pomalé (i pro abstinenty), ale dny se pomalu a jistě prodlužují, takže tu opět máme vágusův kulturní servis.
Kam zmizel vždy ulízaný hrdina našich dětských snů? He? Pravda je nelítostná. Emigroval do Západního Německa a začal si říkat Andreas Dorau. Zůstala mu nezaměnitelná vizáž, jeho foglarovské ideály však sežraly syntetické drogy, blondýny s culíky a krutě rychlý pop. Dnes je již za zenitem své slávy, ale ve svém nejlepším období byl v rámci projektu Die Doraus & Die Marinas neodolatelný. Abyste se stali hvězdami německé nové vlny, stačilo navléci bílé kvádro, namalovat obličej na zeleno, nebo se třeba válet na obří bibli. No, posuďte sami…
Máme za sebou nejen Den republiky, ale i premiéru prvního letošního bollywoodského trháku. Agnipath. Ani ne tak remake, jako spíš pocta původnímu filmu z roku 1990. Šli jsme na noční projekci, protože ostatní lístky už byly vyprodané, čekali jsme půl hodiny ve frontě a vyšlo na nás místo jen v první řadě. Ale už po deseti minutách jsem si říkal, ty vole, tohle je masakr.
Pod stromečkem mi letos přistála kniha s velkým Gagarinem na obálce. Už to je samo o sobě důvodem k radosti. Po otevření publikace „Syn Ruska“, vydané ke dvacátému výročí prvního letu do vesmíru, se pak na mě vyvalila extrémní porce sovětského kosmického kýče. A to je, jak každý ví, ten nejvybranější výtvarný styl na světě.
Stará bollywoodská moudrost praví: “I když ve vašem filmu budou hrát Šáh Rukh Chán i Amitábh Baččan, nikdy si nemůžete být jisti, kolik vám na něj přijde diváků. Ale když v něm bude zpívat Latá Mangéškar, bude to zaručený trhák.” Ano, řeč je o ženě, která od 40. do 80. let tvořila stálý inventář titulků hindských filmů a v letech 1974-1991 i Guinnessovy knihy rekordů za největší počet nazpívaných písní.