Podle starověkých bájí a pověstí bylo Kutaisi hlavním městem království Kolchidy. Mnoho památek po tomto slavném věku sice ve městě nenajdete, podlehly totiž psychedelické sovětské mozaice na zdejší tržnici, této stalinské čistce veřejného prostoru. Zato hledat nádraží Kutaisi II je skoro jako výprava za zlatým rounem. Je dobře schované za autobusovou stanicí a především obrovskou tržnicí, kde seženete úplně všechno od kuřete až po rozbrusku.
Hazrat Nizámuddín, Dillí: Ani rozumem, ani srdcem
Obsluha pomalá, nešikovná a nepříjemná. Talíře špinavé. Birjání průměrné, dósa ucházející, sámbhar spíš hnusný a místo kafe jen jakási podivná mléčná tekutina. Ani nádražní wifina sem nedosáhne. Přesto jsem v nádražce na Hazrat Nizámuddín strávil více než tři hodiny. Jsou prostě věci, které se nedají pochopit ani rozumem, ani srdcem.
Continue reading “Hazrat Nizámuddín, Dillí: Ani rozumem, ani srdcem”
Baross Étterem, Keleti pu: Královna nádražek z Budapešti
Nádraží Budapešť Keleti zůstává panenské. Nebylo poskvrněno rukou developera a nádražkám to tuze svědčí. Díky absenci nadnárodních řetězců by si zasloužilo ochrannou známku královny popu „like a virgin“. Developerovo nejdete o několik kolejí dál v krabici nákupního střediska, které oplývá estetikou Škody Forman. Na nákupy věcí, které nepotřebujete, jděte tam. Poklonit se bůžkům pohodindy, bufíků a čekání do nádražní budovy.
Continue reading “Baross Étterem, Keleti pu: Královna nádražek z Budapešti”
Mccheta: Tady Ježíš nebyl
Všimli jste si někdy, že Ježíš Kristus kráčí celý trek na Golgotu vkusně oblečen a teprve na kříži visí polonahý? A napadlo vás někdy, kam se všechny ty hadry asi ztratily? Tak já vám to řeknu. Ježíšovo roucho prý vyšmelil gruzínský žid Eliáš od jednoho římského vojáka a hned se s ním vyrazil pochlubit domů do Mcchety. O tom, jakým dopravním prostředkem do Gruzie dojel, historické prameny mlčí.
Lovosice: Výprava na Lovoš aneb za co všechno může Facebook
Facebook moc nesleduju, spíš jen tak okrajově. Nicméně když se na mé oblíbené stránce o nádražkách objevila výzva k lovu na nyní již nedostupnou knížku Pámbůprdel, dost mně to zaujalo. Sledoval jsem, kde se publikace objevily, ale zatím to pro mě bylo moc daleko. Né, že bych nerad cestoval, ale zas tak závislý na tom ještě nejsem. První dvě proběhly a zmizely z hospod v rámci dnů, třetí vykoukla v dostupné vzdálenosti. Nebyly to sice moje oblíbené Kralupy nad Vltavou, ale jen o kousek vzdálenější Lovosice.
Po pár komentářích, jako jestli tam je a nebo né, jsem si prostě řekl, že to zkusím. Volná neděle 2. září 2018, počasí ucházející, tož hurá.
Continue reading “Lovosice: Výprava na Lovoš aneb za co všechno může Facebook”
Nepomuk: Tady to fakt žije!
Při mých nepravidelných cestách z Budějovic do Plzně dostávám pravidelně žízeň už v Nepomuku. Nemůžou za to kupodivu v létě i v zimě rozpálené a staré koženkové vagony Českých drah, nýbrž nepomucká nádražka ve formě většího stánku hned vedle nádražní budovy, která bývá, nehledě na teplotu, vždy obsypána konzumenty asi jako soustava dřevěných budek v Brodku u Přerova.
Nový Bydžov: nádražka pro 21. století
„To je prdel, tady dnes nemůžeme zůstat,“ prohlásila K., když po příjezdu do Nového Bydžova spatřila místní nádražku. Požadavek žíznivého P. však nakonec převážil. Nádražka se ostatně nacházela v příhodné poloze v polovině cesty víkendového výletu P.+K. do hor.
Podnik s originálním jménem i polohou U Nádraží v sobě skrývá naději, že nádražková kultura přežije i v 21. století. Výčepní zahájil řečnickou otázkou: „Máte žízeň?“ A my žízeň měli. Podnik nabízí pivo třech druhů a stupňovitostí: 10° Radegast, 11° Kozel a 12° Rohozec. Žíznivý P., vzpomenuv na svá studentská léta, objednává Radegast, výčepní ovšem zkušeně natočí Rohozec, „protože je samozřejmě lepší“.
Ostrava Svinov: Avarská zjevení a lámání smaženek
Od Stonehenge až po Velikonoční ostrov jsou po světě rozeseta svatá místa, ze kterých sálá mystika a táhnou k nim davy poutníků. Člověk tam vyloženě cítí, jak kolem funí dech boží a vše vibruje skrytým významem. Českou odpovědí na Lhasu a Jeruzalém dohromady je pochopitelně nádraží Ostrava Svinov.
Continue reading “Ostrava Svinov: Avarská zjevení a lámání smaženek”
Signály vesmíru, část 3: Otrokovice
Stravování bylo do té doby zanedbáváno, i když se Přerov snažil. O nádražku dál, v Otrokovicích je o pocestné už postaráno lépe. Také by to bylo záhodno, když se tamní Bufet ČD honosí certifikátem kvality z roku 2008. Tedy od Prazdroje, nachlazené půlitry ale napovídají, že nepůjde o prázdná slova. Jen zachmuřený muž s mulletem do sebe na truc láme lahvového Gambrina. Je libo vaječný řízek za 23 (překlad: smaženka rozměrů sloního ucha), indiánka nebo oschlou bagetku na cestu?
Signály vesmíru, část 2: Hulín
Zvučné je též jméno hulínské Mašinky, další plánované štace. A tu nám byl vesmír dlužen. „Pámbů prdel se ukrývá v legendami opředeném občerstvení Mašinka. Paní Věruška už je sice v důchodu, ale i tak se na vás všichni těší!“ čteme deset minut před plánovaným příjezdem do stanice.