Category: Nádražky

Největší přehled nádražních restaurací na internetu. Vlastní zážitky z prostředí českých nádražek – shromaždišť úpadkové společnosti a nepochopených intelektuálů Vám přinášejí nepochopená individua z www.vagus.cz

Kategorie nádražních restaurací:
Nádražka I. kategorie: umístěna přímo v nádražní budově
Nádražka II. kategorie: umístěna přímo na peróně či v bezprostřední blízkosti, ovšem není součástí nádražní budovy (stánek na nástupišti, samostatná budova v areálu nádraží apod.)
Nádražka III. kategorie: občerstvovna nejbližší nádražní budově (hospoda naproti nádraží apod.)

Posted on

Jerevan: Nesnesitelná lehkost nedělního odpoledne

Autobusové nádraží Kilikia je zážitek samo o sobě. V jeho nenápadně půvabné budově se snoubí východní slabost pro dekor s důrazem na funkcionalitu. Kdysi přepychová dopravní křižovatka je dnes spíš ospalým přístavem pro pár maršrutek a jednu důchodkyni za přepážkou. Nástupiště jsou lemovaná pozůstatky opuštěných bister s logy coca-coly jako mementem zborcených podnikatelských snů. Cestující si však nemusí zoufat. Nádražka je hned naproti nádražní hale a přesně taková, jakou ji máme rádi – s levnými hotovkami a familiární obsluhou.

Continue reading “Jerevan: Nesnesitelná lehkost nedělního odpoledne”

Posted on

Kárvár: Pejskové se koušou

„Tak kam to bude, hoši?“ V Indii je to vždycky ode zdi ke zdi. Nejdřív chytnete famózního stopa, který vás přímo z pláže odveze místo do Kumty až o 70 kilometrů dál do Kárváru. Pak půl hodiny hledáte nádraží, až nakonec zjistíte, že je ukryté v lese osm kilometrů za městem – ve vesnici, která se, a teď nekecáme, pro změnu jmenuje Kadvád. Nádražka tu nicméně je. Ale postupně – i se vším tím narážením do zdí.

Continue reading “Kárvár: Pejskové se koušou”

Posted on

Znojmo: Tak to je kurva happyend!

Do proslulé znojemské nádražky přicházíme posvačit. „Žraločí matka zaútočí v dvacet jedna dvacet!“ sděluje velká plochá televize a dramatická hudba v podkresu hezky kontrastuje s nevzrušenou atmosférou v lokále. Kromě nás se tam nachází pouze štamgast na baru a staří trampové.* Zatímco novácká upoutávka se přelívá do filmového trháku, objednáváme si hranolky a hemenex. Vrchní je milá a přijímá nevšední objednávku bez hnutí brvou. Její mužský protějšek se bohorovně rozvaluje u výčepu a občas natočí pivo. Podává se zde obstojný Hostan. V nádražce se respektuje protikuřácký zákon, záclony a zdi jsou ale ještě nasáklé nikotinovou žlutí a odérem. Absence popelníků a kuřáků působí podivně nepatřičně, asi jako kdyby se hostinský rozhodl vysvléknout.

Continue reading “Znojmo: Tak to je kurva happyend!”

Posted on

Horní Lideč: Přistupte blíže, tady se to líže

V Horní Lidči nádražka je. Hned naproti nádraží, s vývěsním štítem Radegast, teplou kuchyní a otevíračkou od devíti do devíti. Moje zdroje však tvrdily, že o sobotách mívá zavřeno. A bohužel měly pravdu. Já vám teď ale prozradím, co máte udělat, abyste si i na jižním Valašsku dokázali užít hezkou sobotu.

Continue reading “Horní Lideč: Přistupte blíže, tady se to líže”

Posted on

Udagamandalam: Gloria in excelsis Deo

Zahrajeme si takový myšlenkový experiment: Co uděláte, když vám přímo před očima ujede jediný ranní bus do Kólikkótu? Rozběhnete se za ním, abyste měli pocit, že jste pro věc udělali skutečně všechno? Začnete nadávat, abyste ulevili své frustraci z toho, že budete muset sedm a půl hodiny čekat na další? Postavíte se na krajnici a s útrpným výrazem začnete stopovat? Nebo se prostě seberete a půjdete na snídani do nádražky? A bude to nádražka autobusová, nebo vlaková?

Continue reading “Udagamandalam: Gloria in excelsis Deo”

Posted on

Maisúr: Kolik stojí slon?

Maisúrské nádražce dnes evidentně nejde karta. Dósa není, vadá není, idlí není. Raději tedy volíme strategický ústup do nedalekého železničního muzea. Je nejvyšší čas: pokladník se hroutí na pult a schovává hlavu v dlaních. Jeho kolega zatím zatarasil vchod do nádražky reklamním poutačem a k tomu na celém nádraží vypnuli internet. Apokalypsa visí ve vzduchu.

Continue reading “Maisúr: Kolik stojí slon?”

Posted on

Chcípni do rána na horečku omladnic!

Nic nekončí, jedeme dál!

Sice jsme tenhle vagón dlouho odbržďovali, ale přes náš ikonický svážný pahrbek se nakonec stejně překulil. Pro velký zájem připravujeme druhé vydání naší druhé knihy o nádražkách Chcípni do rána na chlupatý zuby!

A nebude to jen prachmizerný dotisk. Tahle edice bude doplněná a rozšířená, abyste nebyli ochuzeni o nic, co se v inkriminovaných nádražkách za ten rok a půl od prvního vydání stalo.

Continue reading “Chcípni do rána na horečku omladnic!”

Posted on

Sušice: Maloměšťácké šarvátky

Kdybych se byl narodil o 120 let dřív a jmenoval se Karel Klostermann, pravděpodobně bych teď psal dobrodružné vyprávění o tom, kterak jsem uprostřed noci kráčel sněhovou vichřicí z Písku až do Kašperských Hor. Ale protože jsem se narodil v osmdesátých letech 20. století a své texty podepisuju iniciály NP, dám dohromady jen krátkou črtu o nádražce v Sušici, kam jsem přijel osobním vlakem Os 17514.

Continue reading “Sušice: Maloměšťácké šarvátky”