Nausea naučila Dalibora housti
Největší přehled nádražních restaurací na internetu. Vlastní zážitky z prostředí českých nádražek – shromaždišť úpadkové společnosti a nepochopených intelektuálů Vám přinášejí nepochopená individua z www.vagus.cz
Kategorie nádražních restaurací:
Nádražka I. kategorie: umístěna přímo v nádražní budově
Nádražka II. kategorie: umístěna přímo na peróně či v bezprostřední blízkosti, ovšem není součástí nádražní budovy (stánek na nástupišti, samostatná budova v areálu nádraží apod.)
Nádražka III. kategorie: občerstvovna nejbližší nádražní budově (hospoda naproti nádraží apod.)
Nádražku v Dolní Poustevně jsem spatřil poprvé asi před 10 lety. Zvenku. Trosky nádraží kdesi v severních Čechách jsou děsivé samy o sobě. Pokud se v nich nachází jedna vybydlená místnost sloužící jako skládka a druhá vybydlená místnost sloužící jako hospoda, je to ještě silnější zážitek. Nenašel jsem tenkrát odvahu vstoupit…
Continue reading “Dolní Poustevna: Plánujte to na odpoledne”
NP s KZ totiž dali do kupy knížku dvaadvaceti reportáží z nádražek z let 2010–2012. A vy ji strašně chcete!
Opravdová papírová kniha se totiž dá použít třeba jako krájecí prkénko a v nouzi i jako obkladový materiál na prkýnko záchodové. Protože jsme vágusové a máme hluboko do kapsy, somrujeme na vás elegantně přes Hithit, abychom tu nádheru mohli vydat. Tak šup šup, přispívejte, ať naši knížku můžete mít ještě letos pod stromečkem!
„Tak, Stando, dneska konečná, ale zejtra zas…“ praví chlapík s polským knírem a notoruje ven z úštěcké nádražky. A to přesto, že Úštěk není žádná konečná a výčepák se jmenuje Vilém. Pravděpodobně. Možná je Vilém jen fiktivní postava z vývěsního štítu. A kdo ví, jestli ještě někde nezůstali Hynek s Jarmilou, protože i Úštěk patřil do operačního prostoru známého hasiče z Litoměřic.
Nejodlehlejším železničním uzlem v Česku je nádraží v Jedlové. Přesto, anebo možná právě proto, zase tolik proslavené není. Místní horské trati se prý říkalo Lužický Semmering a byla děsně slavná, ale upřímně – Semmering se v bývalém mocnářství říká každé druhé lokálce. Tak jako tak, leží nádraží Jedlová na pozoruhodném místě.
V Rumburku je státní hranice. Mezi Českem a Německem. Východním. Na obou stranách jsou stejné omlácené baráky. Ale máme navíc menšiny. Turci totiž bydlí radši v Západním. V Rumburku stojí nádraží. Je v něm nádražka. Vlak odjíždí za pět minut.
Continue reading “Reportáž. Tak. Stručná. Jak. Rychlá. Byla. Návštěva. Rumburské. Nádražky.”
V Hrušovanech jsme opět začali uvažovat, že si splníme svůj dlouholetý sen – otevřít si vlastní nádražku. Carlos, majitel místního stánku, totiž odchází do důchodu. Přesněji řečeno už odešel, neboť Osvěžovna, již od zběžného pohledu slibující báječné zážitky, byla v den naší návštěvy zavřená. Museli jsme se tedy občerstvit v kávomatu v nádražní hale.
Continue reading “Hrušovany nad Jevišovkou: Světu mír a instantní kávu!”
To mi takhle jednou roku 2011 volal zoufalej Petr z Lyssy, že jim vypadl první koncert turné po ČR, který dělaj pro kapelu Familea Miranda z Chile. Prej jestli nevim o nějaký akci v okolí, kam by se mohli nasrat, že přilítaj už za tejden a nemaj kde hrát. Tak jsem mu řekl, že sice o ničem nevim, ale že jim tu akci zařídíme. Tak začal maraton po neratovickejch putikách a dokonce jsem se stavil i v mléčnym baru, jestli by tam nemohl ten koncert proběhnout. Všude mě ve větší či menší míře vyfuckovali. Nakonec jsem zamířil k naší poslední šanci na úspěch. K nádražce.
Lonely Planet pěje ódy na překrásnou krajinu a obsluhu, která vás napájí rakijou. Tripadvisor háže špínu na prý už tak dost špinavé a přeplněné vagóny. Pravda je, jak už to tak bývá, někde uprostřed. Na trati Sarajevo-Mostar se před válkou údajně jezdilo až 190 kilometrů za hodinu. Dnes se tu po kolejnicích houpají staré vagóny, které dostaly bosenské dráhy darem od švédského království.
„Než přijede lokomotiva, dej si párek a dvě piva,“ láká bodře cedule na zahrádce u břeclavské nádražky Lokálka. Žoviální slogan je však poněkud v rozporu s tím, že nově (a vkusně!) zrekonstruovaná nádražka je jedním ze tří nejlepších podniků v Břeclavi.
Continue reading “Břeclav: Párek, dvě piva a karmický trest”
„To je krása, že ještě existují nádraží, kde je zakázáno fotografovat,“ rozplývali jsme se poté, co nás dva sekuriťáci vykázali ze stanice Sarajevo. Pracovali zjevně velmi efektivně: v okamžiku našeho nuceného odchodu už v nádražní hale nikdo nebyl. Zato přilehlá hospůdka byla plná.