Mnohé díky neznámým vágusům (s připojenou sukovicí pro řidiče)

Nestává se mi úplně často, že bych přišla domů a mohla říct: „Dva vágusové mi právě zachránili život.“ Teda, ono to bylo asi trochu přehnané i tentokrát, ale nebýt jich, minimálně bych si hodně nabila držku a nejspíše putovala za svými oblíbenými doktory (ortopedy) na některé z traumatologických center v Praze. Měla jsem kliku a zrovna tenhle pán s paní, velice milí vágusové, nastoupili o vteřinu dřív do stejných dveří jinak prázdného autobusu jako já.

Continue reading “Mnohé díky neznámým vágusům (s připojenou sukovicí pro řidiče)”

Svoboda, zodpovědnost a čirá psychopatie

„Obecně platí, že člověk si nejlépe umí pomoci sám. V dnešní době, když si chcete vydělat třeba příležitostně, nebo získat od někoho nějakou podporu, je s tím strašné množství trápení. Ve chvíli, kdy bude nezaměstnaný soused a bude potřebovat práci, nedělá mi problém dát mu pár stovek za to, že mi poseká zahradu a oba budeme spokojeni. Dnes se ale toto nestane, protože administrativa nás od toho odradí. Uvolněme si ruce a nechme lidi, ať si pomůžou sami a sobě navzájem…..Ti, co chtějí pracovat a pracují, se budou mít dobře. Pak mohou mít více dětí, protože budou vědět, že se o ně dokáží dobře postarat… Najmout a propustit musí být snadné. Extrémně snadné…“

Continue reading “Svoboda, zodpovědnost a čirá psychopatie”

Když to není kšeft, není to kultůra

Představa, že granty, či ještě lépe mecenáši v podobě korporací a oligarchů, nejlépe nahradí státní peníze investované do kultury, má novou oběť. Posledního ledna se se svými diváky rozloučilo ústecké Činoherní studio – koho by to ale zajímalo, vždyť jde o daleký Sever, kde volení zástupci lidu žonglují s desetimiliónovými částkami z evropských fondů (co je proti tomu rozpočet nějakého studia). Navíc herci z oblastních divadel na svých výplatních páskách mají v průměru ještě míň než učitelé, prostě to jsou socky, tak co.

Continue reading “Když to není kšeft, není to kultůra”

Jste normální? A není vám hanba?

„No jako průměrná cena je teď klidně padesátvosum tisíc za metr čtvereční. Šlo to dolu, tak jsou teď ty hypotéky dostupnější. Můžu Ti jako poslat nabídku, nebo tak,“ ozve se z vedlejší židle. Cože? Proč? Hypotéku? Odkdy se bavíme v hospodě o hypotékách? Padesátvosum čeho? Za co? Hledám záchranu pootočením na druhou stranu a zjišťuji, že alternativu k hypotékám nabízí televizní seriály. „Je to fakt hustý, prostě na konci každýho dílu potřebuješ vědět, co bude v tom dalším, úplná návykovka, jsem z toho hotovej!“

Continue reading “Jste normální? A není vám hanba?”

Přestřelka v nádražce

Betla
Oni si to zaplatili, žejo? To přece nemůžou myslet vážně! Vysvětlete mi, proč hlavní cenu poroty na MFDF Ji.hlava dostala Velká noc režiséra Petra Hátleho? Skutečně za „osobitý vizuální jazyk, jehož průzkum rozšiřuje zaběhnuté hranice toho, co jsme ještě ochotní vnímat jako „dokumentární film“, a do českého kontextu vnáší významný pokus vydat se jiným směrem v přemýšlení o dokumentární metodě zobrazení skutečnosti“? Nebo to bylo spíš plnění partnerských povinností vůči HBO či přímo sklonění před plným měšcem? V Ji.hlavě to obzvlášť zamrzí.

Continue reading “Přestřelka v nádražce”

Milý Davide i vy ostatní,

s radostným překvapením jsem zhlédla váš poslední klip Nikagda nězabuděm. Zaradovala jsem se, že jste konečně prohlédli a začali se bít za socialismus s lidskou tváří, o jehož smutném konci video pojednává. Záhy jsem si ovšem uvědomila, že jste zase vedle a že o svobodnou a spravedlivou společnost vám ve skutečnosti asi nejde. Jinak byste se těžko podíleli na hysterické kampani, která vidí dvacet čtyři let po převratu největší nebezpečí zrovna v takzvaných komunistech.

Continue reading “Milý Davide i vy ostatní,”

Kapitalismus vrací úder?

Pojďme si zahrát na kdyby. Minulý týden nahrála Česká televize do svého iVysílání dokument Šmejdi a podle ohlasů to vypadá, že už ho viděli snad všichni majitelé internetového připojení. Někteří se pohoršují nad nelidskostí prodejců, jiní nad lhostejností rodin, které nemají čas na své prarodiče a ti pak musejí hledat povyražení na obskurních předváděcích akcích, a všichni si pak na závěr zanotují, jak ta naše společnost nemá žádnou úctu ke stáří. Ale co kdybych vám teď řekl, že všichni ti ubozí ošizení důchodci jsou ve skutečnosti komunisté?

Continue reading “Kapitalismus vrací úder?”

Turek ve skleničce a další hříchy nové doby

Na tureckém bazaru v Sarajevu jsme vlezli do malého krámku s kávou. Stařík v něm prodával – inu, kafe. Bosenské a dobré, v libovolném množství, ještě teplé z pražení. Jen co jsme vylezli ven, přitočil se k nám párek mladých českých turistů, kteří zmerčili krajany. „Jaký druh kafe kupujete?“ zeptal se týpek. Nevíme, jestli jsme mu měli odvětit, že výběrovou peruánskou faitrade robustu vysranou kriticky ohroženými lemury, nebo mu rovnou nacpat do krku takové to kvedlátko z frenčpresu. Ano, i na Balkáně jsme se střetli s kávovými fašisty.

Continue reading “Turek ve skleničce a další hříchy nové doby”

Král je mrtev! Ať žije král?

Co dělá Majáles takovým, jaký je? Jsou to lidé, kteří se ho účastní. A ti lidé jsou jací? Příjemní, mladí, pozitivní…

Když na mě se začátkem jara začaly na netu vyskakovat reklamy s odpudivou grafikou a texty, proti kterým zní upoutávky na sto padesátou osmou řadu Superstar jako Píseň písní, došlo mi, že už je TO tu zase. Až do rozkliknutí oficiálního webu Českého majálesu jsem ovšem netušila, že nejlepší výraz pro definici téhle zdegenerované tradice zní PEKLO. Výše citované věty hned z úvodní stránky mi to ale naznačily víc než jasně.

Continue reading “Král je mrtev! Ať žije král?”