Pojďme si zahrát na kdyby. Minulý týden nahrála Česká televize do svého iVysílání dokument Šmejdi a podle ohlasů to vypadá, že už ho viděli snad všichni majitelé internetového připojení. Někteří se pohoršují nad nelidskostí prodejců, jiní nad lhostejností rodin, které nemají čas na své prarodiče a ti pak musejí hledat povyražení na obskurních předváděcích akcích, a všichni si pak na závěr zanotují, jak ta naše společnost nemá žádnou úctu ke stáří. Ale co kdybych vám teď řekl, že všichni ti ubozí ošizení důchodci jsou ve skutečnosti komunisté?
Znova opakuju, je to hra na kdyby. Ale v této imaginární hře sázím imaginární boty na to, že po zveřejnění imaginárních politických preferencí podvedených staříků by devadesát procent z vás najednou úplně obrátilo. Z poutavého aktivistického filmu, který by mohl rehabilitovat úctu k našim babičkám a dědečkům, by se rázem stala škodolibá agitka o pomstě těm, kvůli nimž jsme čtyřicet let úpěli pod bolševickým jhem. Rozumíte, tohle přece nejsou jen tak ledajací voliči KSČM. Tohle jsou ti opravdoví komunisti, kteří tady komunismus čtyřicet let budovali. Tak teď to mají zpátky i s úroky a dobře jim tak. Ať trpí v kapitalismu!
Foto: aerofilms.cz, úpravy: imaginární rozvášněný dav.
A dokonce přesně vím, co by udělalo těch zbývajících deset procent. Ti by se pokusili o nějaký náznak empatie, odpuštění a porozumění. Jenže za touhle maskou by se ve skutečnosti ukrývalo něco ještě horšího než obyčejná pomsta: intelektuální nadřazenost. Najednou by přestalo existovat cokoli jako snadná zranitelnost seniorů, která pramení z úbytku sil a neschopnosti udržet krok s rychle se měnícím světem. Okamžitě by byla přejmenována na duševní nesvéprávnost, dokonce empiricky ověřenou: jenom debil přece mohl naletět komunistům a jenom tentýž debil dnes naletí prodejcům plechového nádobí.
Je to smutné, ale nějak se mi nechce věřit, že by se našel i někdo jiný. Někdo, kdo by si ani neuplivl. Někdo, kdo by střízlivě řekl, že svině jsou svině bez ohledu na režim a politické přesvědčení. Někdo, kdo by se svým postojem zastal slabšího a nekopal do něj úplně stejně, jako to dělají tihle šmejdi.
Jsem zvědavá na tuhle diskuzi!
Hele, NP, a nemyslíš, že by v tomhle případě hrálo taky trochu roli to, že většina lidí má skutečně nějakou babičku/prastrejdu zapletého do těch “spárů minulého režimu”? Myslím, že máš recht, jenom bych výjimečně byla optimističtější v těch procentech. Lidi mají rádi svýho dědu, i když byl v KSČ. To jen na sociálních sítích a navzdory tomu pak tvrdí, jak vše bylo zlé a všichni byli zlí a teď je zaplaťpámbuh dobře.
Nevim. Ja napriklad nikdy sve babicce jeji aktivni ucast v komunistickych zverstvech 50 letech odpustit nemuzu. A to nejen proto, ze jejim motivem byla obycejna, hnusna, mala lidska zavist v rodine…. to totiz cele te veci pridava na hnusu. Ale je pravda, ze bych ji neprala nic takoveho, jako ponizeni pred prodavaci plechoveho nadobi nebo vlnenych dek…. A troufam si, uz vzhledem k tomu kolik jsem toho v te proklinane dobe zazila, tvrdit, ze sice ne VSECHNO bylo spatne, protoze jsme byli mladi, ale ted je zaplatpanbuh MNOHEM LEPE.
Myšlenka komunistů, kteří na to konečně dojeli se mi líbí. Bohužel ale nesouhlasím. V těchto obřích, předváděcích, zločineckých akcích se podle mě spoléhá čistě na sílu samoty. A v samotě zkřehne kdejaký postarší jedinec, ať už soudruh či člen disentu.
Samota člověka vede k důvěřivosti a podle mě je třeba jednání “šmejdů” zastavit, než se ve společnosti uchytí. A to s kdyby i bez něj.
… A oni ti opravdoví komunisti jedno taky zemřou a co pak čeká ostatní?
Koukám, že někdo měl podobný “kdyby” nápad http://jimmyhayek.cz/co-takhle-smejdy-pocikansku/
Docela často se zmiňuje, že chudáčci důchodci se účastní předváděcích akcí, protože na ně vlastně rodina kašle. Já mám jinou osobní zkušenost – totiž i když staříka varujete, aby nedělal to či ono, tak vám to sice odkýve, ale nakonec si stejně udělá co sám bude chtít a celkem není v ničí moci mu v tom zabránit, pokud s ním tedy nejste 24 hodin denně. Po motivaci účastnit se akce je zbytečný pátrat, kromě toho, že jde o individuální záležitost, jsou důvody často tak iracionální, že by to ani ve snu nikoho nenapadlo.
Jako jo, já si taky myslím, že někteří účastníci zájezdu si prostě platí za adrenalinový zážitek. Ale pořád je tam dost takových, kteří se jeli jenom podívat na zámek a místo toho skončili v zajateckém táboře.