Pohřební kvítí pro Miladu

A pár hodně osobních, nesouvislých vzpomínek…

Mám ji spojenou s nocí a zimou, ačkoliv jsme tam chodili i v létě. – Zástavka v Holešovicích, řeka, betonovej labyrint nadjezdů a podjezdů, koleje a jedna vila uprostřed ničeho. – Zapomenutej promrzlej kout Prahy. – V lepším případě jedeme autobusem, v horším pěšky. – Na mostě vždycky hrozně fouká. – Zbytek města je za Vltavou. Odráží se v ní všechna jeho světla. – Ve sklepě teplo nebejvá, ale první pomoc z baru funguje a punk a crust taky. – Psi se rádi tulej. – Bejvá jich tu dost. – Slušným studentům odvedle dost vadí. – Studenti na mě v autobuse často se zalíbením hledí. Dokud neuhnu od kolejí na bahnitou cestu. – Bahno je všude kolem. – Objevila se tam pak zeď? Musíme pokaždý nějakou přelejzat. – Šplhá se i do svahu, a do křoví. Lepší hajzlík nebyl. – Jednou vedle mě v „sále“ seděl chlápek a zničeho nic si rozep kalhoty, pěkně obloukem se vychcal doprostřed místnosti a pak zas upad do kómatu. – Byly to skvělý časy. – Člověk, se kterým jsem tam byla poprvý, se pak se mnou docela hnusně rozešel. – Chodila jsem tam dál s kamarádem. – Jeho pokoj na koleji se stal vítanou základnou. Záchodem i ohřívárnou. – Jednou jsem si vyrazila v keckách a přes noc napad sníh. Ještě že měl na pokoji i čokoládu s chilli. – Jako ne úplný insideři jsme na akce chodívali trochu rozechvělý. – Nevzpomenu si z hlavy ani jednu kapelu, kterou jsem tam viděla hrát. – Ale vím, že si ty chvíle budu navždycky pamatovat – Děkuju, že jsem mohla vevnitř fotit, i když jsem pak film nechala špatně vyvolat a nic pořádnýho nevyšlo. – Jo, byly to skvělý časy.

Možná je dobře, že ji nechávaj chátrat. Aspoň tam ční jako memento neschopnosti a skutečnejch záměrů těch, který tohle všechno zničili. A snad i memento toho, že my jsme sice prohráli jednu bitvu, ale oni ještě zdaleka nevyhráli válku.

Doporučená četba:
Básník Ticho – Růže pro Miladu