Jindřichohradecká úzkokolejka jezdí! Motoráček třikrát denně, parní vlak ve středy, pátky a soboty. S obnovením provozu souvisí i renesance občerstvovacích zařízení podél trati. V někdejším skladišti na nádraží v Nové Bystřici se tedy na vás těší Nové Bystřo, no a v někdejším skladišti na nádraží v Jindřichově Hradci zase najdete bistro Dřeváček.
Jindřichohradecká lokálka je vlastně dost neuvěřitelný úkaz. Dvě lokálky vedoucí z města severním a jižním směrem mají rozchod kolejí pouhých 760 milimetrů, čili v podstatě půlku standardního rozchodu. 79 kilometrů kolejí do Nové Bystřice a do Obrataně bylo vybudováno na přelomu 19. a 20. století a podle vystaveného soudobého tisku to vypadá, že přinejmenším úzkokolejná trať do Nové Bystřice byla poněkud na hovno už v době svého otevření.
Můžeme-li věřit c.k. žurnalistům, už první pasažéři v listopadu 1897 si stěžovali, že trať vede oklikou, vlaky jsou pomalé, spoje na sebe nenavazují a je jich málo. Osobní doprava se vlastně nikdy pořádně nerozproudila a nedošlo ani k plánovanému propojení s Litschau a Gmündem. Společnosti provozující dopravu postupně odcházely a zanikaly (naposledy JHMD v roce 2022) a svým způsobem je tedy zázrak, že se úzkokolejka zachovala až dodnes v pojízdném stavu. Ale dost už. Vláčky se letos znovu rozjely díky společnosti Gepard a pokud hledáte tip na ideální rodinný výlet během dovolené v jižních Čechách, čtěte dál.
Bistro na jindřichohradeckém nádraží má totiž vynikající koncept, u kterého si nejsem jistý, zda sami provozovatelé již jeho potenciál odhalili: tak jako se ve spoustě restauračních zařízení rodiče poohlížejí po dětském koutku, kam by aspoň na chvíli odložili drobotinu, tady to velmi snadno může fungovat opačně. Jako rodič vyšlete děti a zbytek příbuzných na výlet vláčkem a máte od nich minimálně na 3 hodiny a 40 minut klid. Než se vrátí motoráček z Nové Bystřice nebo Obrataně, můžete v klidu lámat pivka, tlačit párky v rohlíku nebo tahat smažáky, nebo si třeba zapojit do zásuvky počítač a založit si nádražka office.
Jedinou nevýhodu tohoto rodičovského koutku objevuji poměrně záhy, když si poručím první pivo: nejbližší toalety se nacházejí až v hlavní nádražní budově, ale aspoň jsou zadarmo. Nikdy bych neřekl, že tato slova napíšu, ale zde je nutno pochválit i Správu železnic. Nejen za záchody zdarma, ale i za to, že na nástupišti zůstávají historické hodiny s neméně krásnou historickou reklamou na Jindřichohradeckou spořitelnu. Cestou zpátky ještě zhodnotím stav rekonstrukce přilehlého autobusáku. Ze současných rozvalin by měl znovu povstat někdejší hotel U Města Vídně, se kterým se počítá jako s odbavovací halou.
Dvanáctka z pivovaru Kamenice nad Lipou za 60 korun je sice natočená do kelímku, ale poctivá, dobře vychlazená a po dobu mé nepřítomnosti ani nestihla zvětrat. Smažák a hrany jsou naopak fritézová klasika, u které je 160korunová cenovka lehce na pováženou. Drobné výhrady bych měl i k jednorázovému nádobí. Ačkoli zázemí podniku je dost omezené a v dřevěném depu zkolaudovaném na překládání balíků asi nebude jednoduché zapojit výčepní pult nebo myčku na nádobí, pořád nějak nevidím důvod vršit takové hromady plastových kelímků na pivo a kafe. Nesedíme na hromadě hnoje u lesního koupaliště, ale na hlavním dopravním uzlu v okresním městě, kde by snad nemusel být takový problém používat třeba zálohované kelímky a každý den je odvézt někam umýt. Za tento tip na suvenýr pro návštěvníky se nám můžete odvděčit třeba zde.
Suvenýrů vůbec najdete v Dřeváčku tolik, že mají dokonce svůj vlastní prodejní pult vedle baru. Prostor je celkově dost velkorysý a docela dobře zvládá i nápory návštěvníků ve chvíli, kdy do stanice dorazí některý z vlaků. Dřevěná bouda je navíc překvapivě vzdušná a na koženkových sedačkách se dá příjemně posedět i v parném létě. Nakonec tedy zůstává jediná zásadní nevýhoda: vláčky na jindřichohradecké úzkokolejce od začátku září omezí provoz jenom na víkendy a v říjnu se uloží k zimnímu spánku.
NP
