Dobře, až dosud jste si mohli myslet, že moje averze vůči salonním intelektuálum je pouhý rasistický předsudek (protože co jsou jiného než méněcenná rasa, že). Avšak po své nedávné osobní zkušenosti už ji mám i empiricky podloženou.
“Nemáte někdo drobné?” ozvalo se ve frontě u rentgenové kontroly. Ptal se mládenec s nagelovanou patkou a obrovskými brýlemi, které nosil možná i právem. Jinak nechápu, jak si na letišti v Lutonu mohl nevšimnout těch obrovských nápisů a piktogramů se sdělením, že všechna kosmetika musí být uložena v igelitovém sáčku. Takže tam teď stál v davu nuzných východoevropanů, v ruce mačkal desetilibrovku a koumal, jak ji nacpe do automatu na pytlíky za zlodějskou cenu 1 £. I slitoval jsem se a dal mu svou poslední uspořenou libru. “Máš dobré srdce, Jiříku,” pronesla holografická žena u turniketů, moderní to náhražka kouzelných zvířátek. Dmul jsem se pýchou. Pomohl jsem bližnímu svému, ba nastavil nepříteli svou druhou tvář. “Až rozměním v obchodě, tak ti vrátím,” ujistil mě brejlovec obtěžkaný třemi lahvičkami voňavek.
A co myslíte, jak to dopadlo?
no cos myslel, ty blahovy… Ja bych ho ovsem pronasledovala v letadle tak dlouho, az by mi tu ukradenou libru vratil…mne se (ja jsem zaslechla) blbe odporuje 🙂