Uznávám, že sukovice na Reflex jsou u nás skoro stejně časté jako sukovice na salonní intelektuály. Uznávám i to, že s tímhle hejtem přicházím s víc než měsíčním zpožděním. Ale pan Höschl jakožto psychiatr by mi jistě řekl, že negativní emoce bych v sobě neměl dusit, nýbrž ventilovat. Proto hurá do něj!
Nebudeme se teď pouštět do debat o tom, do kterého tělesného otvoru druhdy zajímavý časopis již několik let směřuje. Moji rodiče Reflex pořád odebírají, takže když přijedu domů, vždycky si pár čísel se zájmem prolistuju. A posledně jsem se dolistoval až k Listům Cyrila Höschla (Reflex 44/2011, str. 48-49). Paní s evidentně řeckým jménem tam klade odborníkovi na lidskou duši zajímavou otázku: “Je Řecko méněcenné?” Čtenář už se tetelí, že se dozví něco zajímavého o komplexech, atribucích, stereotypech, to vše v populárně vědecké formě.
Nic takového. Pan psychiatr, DrSc. FRCPsych. ani pořádně neodpovídá na položenou otázku a místo toho nadšeně popisuje svou dovolenou v Řecku. Popravdě, ten text nedává logicky úplně smysl, ale věta o tom, že řecká kultura je fantastická, protože turistovi v hospodě nalijou i po zavíračce, mě doteď budí ze sna. To je totiž argument zhruba na stejné úrovni, jako když začnu pičovat, jak v Řecku neumí anglicky a neberou stopaře. Nikdy se s tou historkou z cest neopomenu u piva pochlubit, ale nikdy by mě taky nenapadlo vydat ji tiskem jako článek vědecké autority.
Chápu, že celý tenhle esencialistický výlev má asi pomoct nabourat negativní předsudky o Řecích a pan profesor se chce zavděčit čtenářce (pokud si tedy dopis nevymyslel sám, jak se to tak občas dělává). Ale pořád mi nějak uniká, proč se kvůli tomu dopouští dalších generalizací a stereotypizací. Jako by si ze školy nepamatoval, že osobní zkušenost není akademicky platný argument. Obzvlášť tragikomicky pak působí jeho odpověď ve srovnání s rozhovorem, který dal o pár týdnů dřív Václav Cílek časopisu Instinkt. Takže pane doktore Höschle, vaše rubrika je sice jedna z posledních čitelných dvoustran v Reflexu, ale tentokrát jste utrpěl rektální debakl.
Portrét pana Höschla jsem si dovolil zapůjčit z webu Psychiatrického centra Praha, kruh je značky Swimtrainer. Snad se nebudou moc zlobit.
Méněcenná dovolená CH je neskutečný canc. Ta čtenářka se vůbec neptala, zda je Řecko méněcenné, tak jí tázaný na to ani nemohl odpovědět. Ptala se: \"Vážený pane profesore,
osobně se špatně smiřuji s opakovanou kritikou Řecka jako takového. Z hlediska současné ekonomické krize se může jevit jako země nevýznamná, ale domnívám se, že duchovní odkaz Řeků nepřestává být svrchovaně důležitý. Zajímalo by mne, co si o tom myslíte Vy. Eleni Jakovidisová\" Navíc V.Cílek, o kterém se zde mluví, je sice ohromně fajn, ale v tomhle článku o Řecku nenapsal vůbec nic (ještě že je tu link). No a do třetice Hoschl nepíše o nějaké své dovolené ani slovo. Takže celý text tady je krásná ukázka naprosto ubohé demagogie. AK
Panu Höschlovi sice do hlavy nevidím, nicméně tento canc má upozornit na to, že ubohým demagogem je tentokráte on. Ze své rubriky, která byla původně skutečně zaměřená trochu osvětověji, si již delší dobu dělá blogísek, v němž prezentuje své často poněkud zkreslené názory. Sice může být odborníkem na psychiatrii, ale to přece neznamená, že se svým titulem bude zaštiťovat v každé situaci a my mu budeme žrát úplně všechno. Právě tento článek je toho typickou ukázkou. V nadpise je zmínka o méněcennosti, v otázce o ekonomii a duchovním odkaze, leč v odpovědi se pouze tlachá o restauračních zařízeních a končí to jakýmsi pokusem o náhled do řecké duše. Vypovídací hodnota je nulová.
P. S. Pan Cílek se v rozhovoru věnuje Řecku velmi vydatně. Je však třeba přečíst jej celý, a ne jen úvod z webu.